Článek
Vstup do nového roku se mi povedl famózně a co je na tom nejlepší, tak bez jakéhokoliv předsevzetí.
Vše přišlo samo, náhle a tedy i překvapivě. Teprve nyní s odstupem určitého času zjišťuji, že vlastně i zákonitě.
Já jsem se totiž rozhádal se spoustou lidí. Osobně, po telefonu, na sociálních sítích. Vůbec netuším, co to do mne vjelo, ale nevědomky jsem říkal nejen to, co si doopravdy myslím, ale navíc jsem ještě dal přednost i svým potřebám a přáním.
Doopravdy to nebylo nijak prvoplánové, zkrátka a dobře se to najednou nějak objevilo.
A to se nemělo stát.
Vlastně mělo a už dávno, protože reakce mě nejdříve zaskočily a skoro uzemnily, ale s dalšími setkáními či telefonáty anebo psaním s „přáteli“ se ve mne rozlévalo stále více a více pohody, klidu a míru.
Dnes vpravdě nechápu, proč se tato úžasná věc nestala již mnohem dříve. Nechápu, proč jsem byl takovým, jakým někdo chtěl abych takovým byl. Nechápu, proč jsem nebyl sám sebou.
Zůstala okolo mne jen opravdová hrstka lidí, ale hlavně – můj život je najednou prozářen sluncem, klidem, mírem a pohodou.
Přeji to všem, každému.
Doopravdy.
