Článek
Není to tak dlouho, co jsem kvůli zdravotním komplikacím musel užívat větší množství léků, včetně léků na bolest. Ze začátku jsem se lékům celkem bránil, ale bylo mi zdravotním personálem doporučeno léky brát pravidelně. Navíc léky skvěle zabíraly. Byly to léky s obsahem tramadolu, což je opiod, který se používá na léčbu středně silných bolestí. Oproti morfinu je to ale asi 10 x slabší čajíček. Každopádně i na tomto léku při dlouhodobém užívání může vzniknout závislost. Samozřejmě jsem si toho byl jako adiktolog vědom, ale kolik lidí v běžné populaci to asi může vědět? V době kdy jsem opustil brány nemocnice, jsem obdržel recept na dvě krabičky tohoto léku, aniž by mi někdo něco řekl k jeho závislostnímu potenciálu. Byl jsem zvědavý jestli to udělá alespoň lékárník. Dle slov mé ženy, která mi léky vyzvedávala, se ani lékárník nezmínil o riziku vzniku závislosti. Následně jsem léky dostával na předpis od svého praktika, a to po telefonu. Když jsem volal poprvé, tak z úst lékaře zazněla otázka: „Kolik toho chcete? Abyste nemusel volat každých 14 dní“. Byl jsem zaskočen, protože jsem očekával, že mi recept na telefon nepošle. Všeho všudy jsem se s ním viděl 1 x za 3 - 4 roky na preventivní prohlídce. Nechal jsem si napsat dvě krabičky a začal pomalu plánovat pozvolné vysazování, aby se odvykací stav dal zvládnout. Věděl jsem, že v tom už celkem dobře lítám. Cítil jsem podrážděnost, když odezníval účinek léku nebo jsem si lék zapomněl vzít. Také se mi špatně spalo. Měl jsem tendenci lék navyšovat, a to i přesto, že bolesti ustupovaly. Lék jsem postupně vysadil, ale úplně bezproblémové to tedy nebylo. První dvě noci bez léku jsem skoro nespal a bylo mi nanic. A to vím, jak na to!
Proč o tom píši? Protože jsem zděšen tím, jak jednoduché by bylo si svoji lékovou závislost živit a to dokonce za asistence lékařů. Myslel jsem si, že je dnes běžné poskytnout alespoň základní informaci o lécích a speciálně o lécích, které mohou člověka přivést k závislosti. Nechci házet všechny lékaře do jednoho koše, ale bohužel se mi později v rehabilitačním ústavu a následně i v lázních potvrdilo, že to je častá praxe. Setkal jsem se s lidmi, kteří užívali léky na bolest dlouhodobě. Často popisovali, že je užívají proto, že se po nich cítí lépe než bez nich. Což dává smysl. Na druhou stranu uváděli, že tím řeší i jiné bolesti, které již nesouvisejí s jejich původním problémem. Lékaři jim léky předepisovali i několik let.
A to jsem pouze u léků na bolest. Během tohoto mého zážitku jsem se běžně setkával s plošným rozdáváním léků na spaní (benzodiazepinů), nebo lécích na žaludek proti překyselení žaludku (léky s obsahem omeprazolu), který sice nemá závislostní potenciál a principiálně potvrzuje, že nadužívání léků je zdravotním systémem částečně podporováno. Ono taky, z čeho by ty farmateutické společnosti žili, že?
Když vezmu v potaz čísla, která udává Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti (NMS), které popisuje, že v ČR je 720 tisíc až 1,2 milionů lidí vykazujících problémové nadužívání léků, což je 8 - 13 % dospělé populace.
Distribuce benzodiazepinů do lékáren v ČR se odhaduje na 43 mil. denních dávek, což (odpovídá 4,8 denní dávky na 1 obyvatele ročně). Do lékáren bylo v r. 2022 distribuováno více než 83 mil. denních dávek sedativ ze skupiny Z-léků, tedy léky se sedativním účinkem (7,7 denní dávky na 1 obyvatele ročně). Distribuce benzodiazepinů podle NMS dlouhodobě klesá, zatímco distribuované množství sedativ ze skupiny Z-léků neustále roste. Dlouhodobě dochází k nárůstu spotřeby opioidních analgetik, jako jsou morfin, hydromorfon, oxykodon, dihydrokodein a fentanyl. Jejich spotřeba dosáhla v r. 2022 hodnoty 54 mil. denních dávek. Co na to říkáte?
V něčem mi to začíná připomínat USA s její fentanylovou krizí, která podle mě vůbec není fentanylová. Rozšíření fentanylu v USA je dle mého názoru způsobeno několika okolnostmi. Za prvé je to přístup k předepisování léků na bolest částí amerických lékařů, kteří podlehli vlivu a tlaku farmateutických společností. Za druhé je to částečné selhání vládních orgánů jako je FDA (Food and Drug Administration), což je americká obdoba českého Ústavu pro kontrolu léčiv. Za třetí je to již zmíněný tlak farmateutických společností. Dalo by se to shrnout tak, že k fentanylové krizi výrazně přispělo nevhodné předepisování léků na bolest. Takže pojem fentanylová krize je podle mě trochu zavádějící. Jde spíše o systémovou krizi na mnoha úrovních americké společnosti. Je jasné, že tam kde je poptávka, je i nabídka. Na poptávku samozřejmě reagují drogové kartely, které jen využily situace. Bohužel nejsou sami. Fentanylová krize se stala i politickým nástrojem. Prohlášení o restriktivním potlačení fentanylu, jejich uživatelů a distributorů je v USA nyní v čase prezidentských voleb na denním pořádku. A i když u nás problém nedosahuje určitě takových rozměrů, tak se sám sebe ptám, jak by to asi vypadalo, kdyby praktičtí lékaři dostali omezení vydávat benzodiazepiny nebo léky na spaní?
A jak můžeme situaci zlepšit jako adiktologové? Za mě rozhodně systémově tlačit na edukaci lékařů (především těch praktických) o nutnosti poučovat pacienty o rizicích předepisovaných léků se závislostním potenciálem. Naučit lékaře poskytovat velice účinnou krátkou intervenci v oblasti užívání legálních i nelegálních látek. Rozšiřovat informace o rizicích těchto léků do běžné populace.
A co pro to můžeme udělat my všichni dospělí? Za mě, jít správným příkladem našim dětem a neukazovat jim, že každá potíž má svoji tabletku, která vše vyřeší. Naopak ukazovat jim, jak jinak se dá zacházet s bolestí, smutkem, úzkostí a jinými problémy.
Zdroje:
CHOMYNOVÁ, P., DVOŘÁKOVÁ, Z., GROHMANNOVÁ, K., ORLÍKOVÁ, B., GALANDÁK, D., ČERNÍKOVÁ, T. 2024. Souhrnná zpráva o závislostech v České republice 2023 [Summary Report on Addictions in the Czech Republic in 2023] CHOMYNOVÁ, P. (Ed.). Praha: Úřad vlády České republiky.
