Článek
V českém soudnictví se prohlubuje problém, o kterém se dlouho mlčelo.
Případy z celé republiky ukazují, že soudní rozhodování se často odklání od hledání pravdy a sklouzává do mechanického potvrzování nároků silnějších subjektů.
„Když občan vidí, že soud neřeší realitu a důkazy, ale jen formální text na papíře, ztrácí důvěru v celý systém.“
nezávislá analytická skupina, 2025
Občan v nerovném postavení
Zkušenosti mnoha lidí ukazují identický scénář:
velká firma podá žalobu,
soud akceptuje její verzi událostí,
ignoruje či nepátrá po skutečném průběhu,
neprovádí navržené důkazy,
nepřihlíží k nepoměru sil mezi stranami.
„Zatímco firmy pracují s právními týmy, běžný člověk má jen svou výpověď. Když ji soud nebere vážně, je předem poražen.“
komentář k problematice civilních sporů, 2025
Formálnost místo spravedlnosti
Problém není v jednotlivcích, ale v systému:
soud hodnotí pouze existenci smlouvy, nikoli reálné okolnosti,
opakuje tvrzení žalobce bez prověření,
nepátrá po tom, zda žalobce svým jednáním škodu sám nezpůsobil,
ignoruje přiměřenost smluvních pokut,
odmítá provést jednoduché důkazy.
„Občanský soudní řád říká, že soud má zjistit skutečný stav věci. Realita ale často ukazuje opak.“
— právní analytik, 2025
Ukázkový příklad systémové chyby (anonymizováno)
Předmět sporu: soukromá leasingová společnost vs. občan.
Problém: vozidlo odebráno navzdory probíhající komunikaci a snaze o řešení.
Klíčové chyby soudního řízení:
Ignorování nesouladu mezi tržní a smluvní cenou vozidla.
Ignorování komunikace žalovaného, která doložila snahu řešit věc.
Neprovedení důkazů, které žalovaný výslovně navrhl.
Přijetí tvrzení žalobce bez prověření.
Automatické potvrzení vysokých kilometrických pokut, které odporují proporcionalitě i judikatuře.
Povrchní a nesprávné odůvodnění, které opomíjí zásadní okolnosti.
Výsledkem je, že občan byl odsouzen ne proto, že by prohrál na důkazech, ale protože soud odmítl zjišťovat pravdu.
„To není spravedlivý proces. To je administrativní přetlak přenesený na občana, který nese následky za chyby systému.“
externí analytické hodnocení spisu
Soudní poplatky jako bariéra k právu
Velkým problémem je rovněž systém poplatků.
Občan, který se chce bránit, často musí zaplatit:
poplatek za odpor
poplatek za odvolání
poplatek za dovolání
náklady žalobce i jeho právníků
Pokud nemá prostředky, je prakticky odříznut od spravedlnosti.
„Poplatky nemají být branou, která chudším lidem znemožní přístup k právu. To je popření samotné podstaty právního státu.“
— ústavní právník, 2024
Současné nastavení civilního soudnictví staví běžného člověka do pozice, kde nemá rovné podmínky. Pokud se soud opírá více o formulář, smlouvu a automatismus, než o pravdu a přiměřenost, stává se občan rukojmím systému, který by ho měl chránit.
Přesto existují způsoby, jak se bránit — a jak bránit i ostatní.
Dokumentovat vše a včas
Každý telefonát, email, dopis, pokus o domluvu či řešení je možné později použít jako důkaz.
Občané, kteří si pečlivě uchovávají komunikaci, mají výrazně vyšší šanci bránit se proti jednostrannému výkladu sporu.
Trvat na provedení všech navržených důkazů
Soud je povinen se s důkazními návrhy vypořádat — ne je ignorovat.
Pokud to udělá, je to důvod pro odvolání, dovolání i ústavní stížnost.
Nebát se požádat o osvobození od poplatků
Poplatek nesmí být překážkou přístupu ke spravedlnosti.
Občan v tíživé situaci má právo požádat o:
částečné, nebo
plné
osvobození od soudních poplatků.
Takový postup není žádost „z milosti“, ale zákonné právo.
Trvat na právu na spravedlivý proces
Pokud soud:
odmítne provést důkazy,
ignoruje skutečnosti,
opakuje pouze tvrzení žalobce,
nebo jedná povrchně,
může být podána stížnost na nezákonný postup soudu nebo návrh na kárnou odpovědnost soudce.
Tento krok mohou občané podávat sami — není nutný právník.
Využít veřejný tlak
Když systém selhává, veřejnost je často jediným kontrolním mechanismem.
Občané mohou:
informovat média,
sepsat veřejné stanovisko,
zveřejnit analýzu postupu soudu,
upozornit na nesrovnalosti v řízení,
požadovat přezkum u vyšších soudů.
Veřejná kontrola brání tomu, aby se jednotlivé případy zametly pod koberec.
Odvolání, dovolání, ústavní stížnost
Proces nekončí jedním rozsudkem.
Pokud soud rozhodl nesprávně, i člověk s omezenými možnostmi může postupně využít všechny prostředky:
odvolání – směřuje proti vadám řízení,
dovolání – proti nesprávné aplikaci práva,
ústavní stížnost – pokud soud porušil základní práva.
Často právě vyšší soudy napravují chyby nižších soudů.
Systémovou změnu mohou vyvolat i jednotlivci
Každý případ, který se dostane do odvolání, dovolání či k Ústavnímu soudu, vytváří novou judikaturu.
Jeden člověk dokáže:
odhalit špatný postup soudu,
donutit systém k nápravě,
přispět ke změně zákonů.
Nejde jen o vlastní spor — jde o spravedlnost pro všechny, kteří přijdou po něm.
Český soudní systém se může tvářit jako nedotknutelný, ale není.
Má sloužit občanovi — ne sám sobě.
Pokud se běžný člověk ocitne proti velké firmě nebo proti instituci, soud má být ten, kdo jeho slabší pozici vyrovná.
Pokud to neudělá, dochází k selhání, které nelze omlouvat přetížeností ani rutinou.
Spravedlnost není formalita.
Spravedlnost znamená hledat pravdu — i když je to komplikovanější, než opsat návrh žalobce.
Dokud se v Česku tato rovnováha nevrátí, povinností občanů je upozorňovat na chyby, bránit se všemi zákonnými prostředky a nenechat systém fungovat bez kontroly.
Protože mlčení vytváří prostor pro bezmoc.
A bezmoc občanů je základem nespravedlnosti.
