Článek
Nikdy neměla v plánu s uměleckou činností skončit. Iva Hüttnerová se ale postupně od hraní přesouvá k malování, které ji v posledních letech přece jen vnitřně naplňuje o trochu víc. Už několik let říká, že jí pomohlo najít vnitřní klid. Je tak talentovaná, že si nemusí malovat sama pro sebe do šuplíku. Je o ni zájem jako o knižní ilustrátorku, maluje také nástěnné kalendáře nebo plakáty.
Světové metropole
Svá díla má i v encyklopediích naivních umělců. Vystavovala v Paříži, Stockholmu nebo New Yorku. „Tam mi výstavu zahajovala Ája Vrzáňová, naše první mistryně světa v krasobruslení, která před dvěma lety bohužel zemřela. Měla jsem ji moc ráda,“ uvedla před lety pro Novinky. Takových úspěchů, a to s malováním přitom začala poměrně pozdě. Když je ale talent, tak na věku nezáleží.
Možná vás překvapí, že i když má před sebou vždy kompletní paletu barev, jednu zpravidla vynechává. „Červenou nesnáším i na zahradě. Ta mě ruší. Mám ráda všechno uhlazenější. Nepromýšlím barevnost, ale v létě spíš maluju zimu a v zimě léto. Maluju to, po čem toužím,“ zmínila v pořadu Host do domu na Českém rozhlase.
Stěžovat si není ta správná cesta
Věkově už Iva Hüttnerová dávno patří do důchodu, což znamená, že dostává podporu od státu. V jejím případě to je pouhých 13 tisíc, z čehož se nedá vyžít ani na sídlišti v Litvínově, natož v Praze. Herečka ale nikdy nepřemýšlela tak, že jí někdo dá něco zadarmo. A už vůbec si nemyslela, že jakmile se dostane do důchodového věku, přestane snad pracovat.
Právě malování jí dává i finanční svobodu. Není závislá na tom, jestli si ji vybere pro svou roli nějaký scenárista. Tvoří, když ona sama chce a zrovna má inspiraci. „Třeba to malování můžete dělat neomezeně, dokud vám slouží aspoň jedno oko a pravá ruka,“ řekla nedávno pro společenský portál Super. Obrazy prodává za desetitisíce a je jasné, že do budoucna jejich hodnota poroste. Klidně tak mohou představovat zajímavou investici.
Žije naplno, ne podle tabulek
Ačkoli už není nejmladší a nějaké ty zdravotní obtíže někdy přijdou, rozhodně si nestěžuje. Má se dobře, nic vážnějšího ji netrápí a to je pro ni nejdůležitější. Navíc si dobře uvědomuje, že už má většinu života za sebou a chce tak prožít ten zbytek ideálně v naprosté vnitřní harmonii. „Nežiju příliš zdravě, mám řadu nectností, třeba cigarety. Ale zatím se to na mně neprojevuje. I když vím, že jednou to přijde, protože se za všechno platí,“ přiznává, že má neřesti.
Už se nemůže dočkat okamžiku, kdy ji vymění kyčel. Sice to je spojené s pobytem v nemocnici, nicméně výsledek by měl zajistit kvalitnější život. Iva Hüttnerová se tak už těší, že bude moct běhat jako dřív. Koneckonců, když jí před časem vyměnili koleno, hodně jí to pomohlo.
Autorský článek s využitím zdrojů níže:
