Článek
Evropa dala lidem možnost volby svých zástupců, aby hájili jejich zájmy a tím odstranila nevhodné vládce odtržené od problémů obyčejných lidí. Bylo to odvážné, protože spousta autorit varovala před vlivem chudé většiny, která si díky demokracii vymůže takové výhody, jenž stát dovedou k bankrotu. Nutno dodat, že vzhledem k značné zadluženosti prakticky všech demokracií se zdá, že toto varování bylo zcela opodstatněné.
Otázkou však je, zda jsou tato zadlužení díky přání většiny voličů, či jde o populismus politiků. Spousta voličů je z takového vývoje zklamaná. Nekritizují jenom zadlužení, ale i některá nařízení či omezení negativně dopadající na společnost, jenž vypadají, že slouží jen určitým zájmovým skupinám či dokonce jen jednotlivcům. Je pro ně velmi těžké se těmto nařízením podřídit, když chybí důkaz, že jde o vůli většiny. Že jde o demokracii. O lidovládu.
Je tedy lepší demokracie nebo autoritářský režim? Odpověď není jednoznačná. Pokud jde o lidská práva je demokracie rozhodně lepší. Obzvlášť přihlédneme-li k represím paranoidních vládců. No ale když jde o ekonomiku, tedy bohatnutí společnosti, není demokracie žádnou zárukou větší prosperity. Což vidíme na úspěchu Číny. Naprostá většina lidí se vzdá trochu abstraktních lidských práv a budou držet ústa a krok za vidinu bohatnutí, protože bohatnutí je považováno za hmatatelné štěstí a je úplně jedno, z jakého základu se vychází. Což platí i obráceně. A tak může být miliardář přinucený k prodeji své jachty z finačních důvodů nešťastný a dělník, který si vloni vydělal na kolo a letos si může koupit motorku, šťastný, protože na rozdíl od miliardáře bohatne. Navzdory astronomickému rozdílu v majetku. Možná je toto jedna z příčin nespokojenosti evropanů. Jsou bohatí, ale už tolik nebohatnou. Ba naopak. Mají pocit, že chudnou.
Jenomže ani autoritářský režim nemá zaručenou prosperitu. A z předešlého vyplývá, že na dnešní demokracii vadí právě to, že připomíná autokracii. Z této frustrace vznikla hluboká propast mezi voliči a politiky. Lidé nadávají na politiky, kteří můžou za všechno, aniž by si připustili svoji odpovědnost za jejich zvolení. Cítí se jako neviní voliči, kteří se kategoricky distancují od vlády vinných politiků. Společnost se rozděluje na my neviní, trpící a oni viní, co žijí v přepychu. Voliči pochybují, že zástupci hájí jejich zájmy.
Je tedy demokracie pro své nedostatky mrtvá? Lze jí nějakým způsobem vyléčit? Napravit? Půjde jí nějak restartovat, když jejím největším problémem je, že vlastně není tím, za co se vydává - vládou lidu, vládou většiny. Pokud ji chceme napravit, je třeba nejprve ukázat hlavní nedostatky současné zastupitelské demokracie.
NEVÝHODY DEMOKRACIE
VLÁDA MENŠINY
Pokud demokracii chápeme jako vládu lidu, tedy vládu většiny, není její současná podoba žádnou demokracií. Při 60% volební účasti a 50% vítězství politické strany to znamená, že 70% všech voličů stranu nevolilo. Přesto zástupci této 30% menšiny převezmou vládu. (Ano. Je to trochu demagogické tvrzení, protože je to hlavně kvůli 40% nevoličů a těžko říct, z jakých důvodů se nezúčastní. Zda nechtějí dělat kompromisy, nemají zrovna čas, mají zdravotní potíže, jde o protest, nemají koho volit nebo rezignovali, protože nevěří, že by jejich volba něco změnila. Ale právě proto, že to nelze jednoznačně určit, musí se těchto 40% započítat do celkových 70%).
NEPRŮKAZNÁ VŮLE VOLIČŮ
Jsou dnešní astronomické dluhy vůlí většiny voličů? Nebo jde o kupování voličské přízně na úkor státu? Jakou mají politická rozhodnutí podporu? Kde je důkaz, že jde o vůli většiny?
CYKLICKÁ OBDOBÍ
Jedna vláda peníze rozhází. Druhá musí zvednout daně, aby zbrzdila zadlužování. Třetí, která vyhrála díky kritice zvýšených daní, využije nových příjmů k uplácení voličů a užívá si prosperující ekonomiky, aniž by se o ní zasloužila. Atd…
BOJ POLITICKÝCH STRAN
Už nejde o boj vizí, ale vítězství, které přinese prospěch pro členy strany, jejich sponzory, kmotry či jejich bohaté zakladatele. V rámci boje vítěz ruší to, co předešlá vláda prosadila bez ohledu na zájmy státu. Zájmy voličů.
VOLIČ MUSÍ DĚLAT KOMPROMISY
Má zvolit stranu, s kterou se neshoduje v jediné, avšak pro něj zcela zásadní otázce? Nebo má zvolit stranu, jenž tuto otázku řeší dle jeho představ, ale která má zbylí program v nesouladu s jeho představami? Má zvolit stranu s dobrým programem, ale se špatnými zástupci? A někdy odradí jenom jeden politik.
MLHAVÉ VOLEBNÍ PROGRAMY
Nadpis hovoří jasně. Cosi představit pod heslem "stabilita financí"? Důsledný výběr daní nebo jejich navýšení? Zmenšení důchodů? Zeštíhlení státního aparátu? Koho by napadlo, že půjde o plošný příspěvek na děti. Některé strany už na nějaké volební programy zcela rezignovaly a k volebnímu úspěchu jim stačí jenom kritika vlády bez jakékoli vize, jak by vládly lépe.
REFERENDUM
Referendum je úžasný nástroj demokracie, který ukazuje vůli většiny a rozhodně ho nelze brát jako nevýhodu. Naopak. Přímá demokracie je tou nejlepší podobou lidovlády. Bohužel má své nevýhody. První nevýhodou jsou náklady státu, ale i osobní. Tedy voličů. Druhou nevýhodou je, že řeší jenom otázky, na které se dá odpovědět jednoznačně ANO - NE. Proto například otázka zvýšení daní se referendem řešit nedá, protože zde je podstatné jaké daně zvednout a o kolik. Třetí nevýhoda vyplývající z předchozích je, že pro někoho tak půjde o žalostný nedostatek otázek, ke kterým by se chtěl jako volič vyjádřit. Navýšení však může druhé otravovat, což povede k neúčasti na referendech a tím pádem k diskutabilní vypovídací hodnotě.
Jak tedy tyto nadostatky současné zastupitelské demokracie odstranit? Dle mého názoru je jedinou možností nápravy její posílení. Respektive skutečné naplnění podstaty demokracie. Proto navrhuji léčbu jménem DEKS.
DEKS
DEKS je demokracie uplatňována pomocí SMS, z čehož vychází i samotný název. DEmoKracieSMS. DEKS spojuje výhody zastupitelské a přímé demokracie a tím jí posouvá na úplně novou kvalitativní úroveň.
V DEKSu jsou volby jednou za 4 roky nahrazeny možností volit pomocí SMS prakticky neustále. Volič si zvolí zástupce, který za něj bude řešit politické otázky. Tím se praktikuje zastupitelská demokracie. Volič má však možnost, kdykoli svého zástupce změnit. Může tak na každé hlasování vybírat zástupce, jenž hlasuje přesně podle představ voliče. Prakticky volí jako by byl členem parlamentu. Tím se praktikuje přímá demokracie.
V DEKSu se nesčítají samotné hlasy poslanců, ale hlasy, které pro dané hlasování od voličů obdrželi. Množství zastupujících hlasů zároveň určuje poslancův plat. Kolik si poslanec vydělá, tolik dostane i jeho strana. U nestraníků jdou tyto peníze na provoz DEKSu.
JAK TO V DEKSu FUNGUJE
Hlasování ve sněmovně jsou přístupná na síti a Čt a trvají 2 hodiny. To je čas od začátku volby až po její potvrzení, během kterého má volič poslední možnost změnit svého politického zástupce, jenž volí v rozporu se zájmy voliče.
Pro účast v DEKSu se volič zaregistruje na OÚ. Ten mu přidělí volební kód a počet hlasů, na které má nárok. Kód s počtem hlasů a telefoním číslem, z kterého se bude volba provádět pošle úřad správci DEKSu. Správce provádí volby a technicky DEKS zajišťuje.
KOLIK BUDE MÍT VOLIČ HLASŮ
O státě by měli rozhodovat především ti, kteří svými daněmi podporují jeho existenci. Přednostně pak lidé vzdělaní. Kdo neplatí sociální a zdravotní pojištění, bude mít jeden hlas. Pracující bude mít 3 hlasy, vyučený 4, s maturitou 6, bakalář 7, magistr 8 a akademik bude mít 10 hlasů.
Hrubým odhadem tato varianta zvětšuje poměr lidí s maturitou z 1:1 na 1:1,8 a snižuje vliv důchodců z 31% na 8,2%.Kdyby důchodci nebyli závislí na státu, nebyl by důvod jim ředit jejich volební sílu. Díky ní by mohli prosadit změny (zvýšení penzí), jenž by měly závažné důsledky pro stát. Oni by je však už nemuseli zažít. Nenesli by za svoji volbu následky a to je zásadně špatně. Samozřejmě u krajských a obecních voleb by měli stejně hlasů jako před důchodem.
Nicméně důchodci nespokojení s odebranými hlasy, si je mohou koupit zpět. Jaká bude cena hlasů určí voliči až v DEKSu. Cena by měla být jakýmsi ekvivalentem placení sociálního a zdravotního pojištění. Ukončením platby budou mít opět jeden hlas.
Stejně tak pracující nespokojeni s počtem hlasů si je mohou navýšit úspěšným absolvováním testů z politologie. Ti s nejlepším výsledkem mohou mít ze 3 rázem 10 hlasů, které jim zůstanou po celou dobu, kdy budou platit sociální a zdravotní pojištění. Pro lidi bez maturity by byl test zadarmo.
KDO BUDE V DEKSu VLÁDNOUT
DEKS je inspirován firemní kulturou. Voliči - akcionáři si zvolí poslance - dozorčí radu. Ta určí cíle, kterých má v daném období vláda - výkoná rada dosáhnout. Výkoná rada je vybrána dozorčí radou z řad odborníků. Ministři kteří se osvědčí, mohou zůstat ve svých funkcích roky, protože nebude záležet na jejich politické příslušnosti. To by mělo odstranit cyklická období při vládnutí.
Poslanců by mělo být maximálně 100. Každých 6 měsíců opustí sněmovnu minimálně 5 poslanců s nejnižším počtem přiděleným hlasů za dané období a budou nahrazeni novými, kteří nasbírají na svoji podporu největší počet podpisů.
VÝHODY DEKSu
VOLIČ NEMUSÍ DĚLAT KOMPROMISY
Volič bude mít možnost vybírat z konkrétních návrhů a ne z abstraktních vizí či proklamací řečených s nadsázkou. Přesněji řečeno z předvolebních lží.
OVLIVŇOVÁNÍ POLITIKY V REÁLNÉM ČASE
Možnost okamžité ztráty přidělených hlasů a tedy peněz, dává lidem nečekaně mocný bič na špatné politiky.
VIDITELNÁ PODPORA VOLIČŮ
Každé hlasování v DEKSu je vlastně referendem s maximální účastí. Pokud by se při závěrečném hlasování neumožnilo zdržet se ho, všichni budou vidět, jak velkou měl návrh podporu. Jak velká je ta vítězná většina. To by naplnilo pravou podstatu demokracie jako vlády většiny. Tedy jen za předpokladu, že se DEKSu účastní 100% voličů. Respektive ti, co se ho nezúčastní, nebudou počítáni mezi voliče, protože se dobrovolně vzdali volebního práva ať už z důvodů osobních, zdravotních, mentálních, náboženských… Výmluvy, že není koho volit, jde o protest, nic neovlivním nelze kvůli možnosti přímé demokracie akceptovat.
V DEKSu SI MŮŽETE OVĚŘIT SVOJI VOLBU
Prostě správci DEKSu zašlete svůj kód s „?“ a on vám obratem pošle SMS se jménem poslance, který má momentálně přidělené vaše hlasy. Kdo má dnes 100% jistotu, že nebylo manipulováno s jeho volebním lístkem? Proč je ve světě tolik voleb zpochybněno?
DEKS PODPORUJE VE VOLBÁCH VZDĚLANÉ A OMEZUJE LIDI ZÁVISLÉ NA STÁTU
Někteří v přidělování hlasů mohou vidět porušení ústavního práva, které všem zaručuje rovnost hlasů ve volbách. Jenomže DEKS dává díky možnosti přímé demokracie mnohem, mnohem větší vliv na řízení státu. K čemu mi je rovnost hlasů, když jsem z vlivu na politiku na 4 roky vyloučen? Stokrát radši budu mít menší hlas, jenž má skutečný a neustálý vliv, než rovnocený, který mi je na 4 roky k ničemu. Který politici 4 roky ignorují.
Nejde o žádné dramatické omezení. Pokud má vyučený 4 hlasy a inženýr jenom o 4 hlasy více, jde o zanedbatelný rozdíl vzhledem k náročnosti studia. A otázkou je, zda vůbec mluvit o omezení, když je zde možnost hlasy navýšit. Když společnost vyžaduje vzdělaní jako podmínku kvalifikace, nevidím důvod, proč by to u voleb nemohlo platit stejně.
OPRAVDOVÁ MOC V RUKOU LIDU
Peníze vládnou světu. Kdo určuje toky peněz, ten má moc. Přidělením hlasů určí voliči toky peněz na konta politiků a tím nad nimi získají poprvé v dějinách moc. Odebráním hlasů, tedy peněz, mohou jednoduše a okamžitě trestat politiky za neschopnost, korupci, lhaní, aroganci, exhibiční projevy o ničem… prostě za vše, co jim na nich vadí. A naopak. Přidělením hlasů těm nejschopnějším, mohou mít brzy voliči z politických zástupců křišťálově čistou elitu národa.
ZÁVĚR
DEKS dává možnost voličům hlasovat skrze své zástupce o konkrétních návrzích. Podle jakých kritérií a kolik času volbě věnují, je čistě na jejich libovůli. Když si volič zvolí správného zástupce (třeba pomocí volební kalkulačky), s nímž sdílí řešení politických otázek a kterému plně důvěřuje, může mu stačit jediná SMS v životě a o politiku se už nemusí zajímat (pokud ho poslanec ve funkci přežije). Pro koho to bude i tak moc námahy, nemusí se DEKSu účastnit vůbec. Naopak pro lidi zapálené pro politiku, dává DEKS možnost sledovat každé hlasování a vždy vybírat zástupce, který hlasuje podle jeho představ.
Naprostá většina lidí se však nechá zastupovat zvoleným poslancem a ohlídá si jenom věci, na kterých jim záleží jako jsou daně, Euro, imigrace… nebo otázky o kterých volič ví, že je zástupce bude řešit jinak, než chce on. Těžko předpokládat, že každý najde politického zástupce, s kterým bude mít 100% shodu.
Současná podoba demokracie už dávno neodpovídá technickým možnostem. Především však neodpovídá představám vzdělaných a informovaných lidí o ovlivňování společnosti, státu, světa a tím určování svého osudu.
Samozřejmě, že ani DEKS není zárukou prosperity či štěstí. A nikde není zaručeno, že většina se nemůže mýlit. Důležité je, že DEKS tuto většinu dokazuje. Stejně tak důležité je, aby voliči za špatnou volbu nesli následky, které je donutí k nápravě. Aby bylo těch omylů co nejméně, dává DEKS vzdělaným více hlasů.
DEKS jasně ukazuje, že alternativa k současné zastupitelské demokracii existuje. Nemusíme se smířit s jejími současnými nedostatky jen proto, že údajně nic lepšího nemáme. Dokonce si troufám tvrdit, že DEKS spojením přímé a zastupitelské demokracie posouvá demokracii na úplný vrchol jejích možností a že v tomto směru již nic lepšího demokracie nabídnout nemůže.
A nakonec DEKS nepřichází z východu ani ze západu a je čistě českou představou, jak by měla vypadat evoluce současné demokracie. Snahou o posílení (možná i záchranu) západní civilizace zavedením doopravdické demokracie v podobě DEKSu, by jsme si možná splnili svoji historickou roli a odpověděli Masarykovi na otázku, k čemu bylo dobré založení republiky.
Král je mrtev. Ať žije král!
Demokracie je mrtvá. Ať žije DEKS!
Karel ŠENOLT
