Článek
Bylo mrazivé moskevské ráno 22. ledna 1969, když ulicemi projížděla slavnostní kolona vozidel vezoucí sovětské kosmonauty. Nic ale neproběhlo podle plánu. V davu přihlížejících lidí u Borovické brány stál mladý muž v policejní uniformě. Pod kabátem svíral hned dvě pistole typu Makarov a chystal se přepsat dějiny studené války. Jmenoval se Viktor Iljin, byl zběhem ze sovětské armády a jeho hlavním motivem byla hluboká nenávist vůči totalitnímu režimu, obzvláště pak sovětská invaze do Československa v srpnu 1968, kterou nesl nesmírně těžce. Věřil, že pokud odstraní generálního tajemníka ÚV KSSS Leonida Iljiče Brežněva, vyvolá v zemi otřes, který zastaví režim a nastolí změnu.
Když se kolona vozů přiblížila, Iljin vytasil obě zbraně a spustil palbu na druhé v řadě, které mělo podle jeho očekávání převážet sovětského vůdce. Během několika sekund vypálil zhruba 16 ran. Celá akce však skončila obrovským fiaskem. Brežněv v autě vůbec nejel, protože se nacházel v jiném voze. Střelba namísto toho usmrtila řidiče Ilju Žarkova a zranila přítomné kosmonauty, mezi nimiž seděli Nikolaj Jegorov, Georgij Beregovoj, Alexej Leonov a Valentina Těreškovová. Iljina nakonec po pár vteřinách srazil k zemi ostražitý příslušník bezpečnosti jedoucí na motocyklu.
Sovětský režim reagoval s obvyklou zběsilostí a utajováním, takže se občané SSSR o pokusu o atentát téměř nedozvěděli a zprávy byly okamžitě cenzurovány. Samotného Iljina vyslíchal osobně šéf KGB Jurij Andropov. Vzhledem k tomu, že by veřejný politický proces s mladým důstojníkem kritizujícím okupaci Československa přitáhl nežádoucí pozornost, sovětské úřady zvolily osvědčenou metodu a Iljina oficiálně prohlásily za duševně chorého. Vyhnul se tak trestu smrti a byl na dvacet let uvržen do přísné izolace v utajované psychiatrické léčebně. Pokus o atentát na Leonida Brežněva tak dodnes zůstává jedním z nejpozoruhodnějších, avšak pozapomenutých střípků studené války, kdy mladý voják vzal spravedlnost do vlastních rukou jako radikální protest proti totalitě.
