Článek
Je už od vyhnání z ráje mezi lidmi dobrým zvykem, že si přátelé navzájem blahopřejí aspoň ke svým narozeninám, když už nechodí k obecním volbám. Je pěkné, že se tohoto, tak prastarého zvyku lidé drží, a je chvályhodné, když tento zvyk udržují i takoví lidé, kteří jsou největšími básníky či největšími státníky.
A tak si Jaromír Nohavica našel čas, aby blahopřál svému dobrému příteli Vladimiru Vladimirovič Putinovi k jeho slavnýn narozeninám.
„Drahý Vladimire Vladimiroviči,“ pronesl Jaromír Nohavica na úvod své zdravice a nadšeně pokračoval, „Vy jste se narodil 7. října a já zase 7. června! Vy jste narodil v roce 1952 a já zase v roce 1953, v roce, kdy zemřel nebohý soudruh Stalin!
Já mám jizvu na rtu, Vás zase v dětství šikanovali!
Co to znamená, tato podobnost našich životů?
Znamená to, že jsme blíženci, kteří žijí a tvoří jeden pro druhého!
Je tomu devět let, co jste mi srdečně stiskl ruku. A od té chvíle Vás každý den vyhlížím z okna, zda jste se vrátil z boje. A Vy jste se z boje vždy vrátil, protože dobří lidé se vždy z boje vrátí. Vyhlížím, jestli jste se vrátil z boje a těším se, že si s Vámi zase vypiju čaj v bistru u Sedmi hus na moskevském Arbatu, tak se mi po Vás, stýská můj drahý příteli.
Dovolte mi tedy, abych vám, u příležitosti Vašich narozenin, popřál co nejvíce zdraví a mužné síly do dalších mnoha let, jakož i připojil přání co nejvíce úspěchů ve Vašem obdivuhodném mírovém úsilí a to jménem svým i jménem všech mých příznivců, posluchačů a obdivovatelů.
Všechno nejlepší, Vladimire Vladimiroviči, protože muži mi lhali, a ženy mi lhaly, ale vy jste mi nelhal nikdy!“
A my všichni ostatní, povětšinou prostí, ale naši lidé se k tomuto přání jednomyslně připojujeme…
zdroj: Karel Trčálek, Jarek (dezolát z Těšína), 2026. 1.vydání
