Článek
„Je štěstím v této zemi žít a je neštěstí to štěstí mít,“ říká jeden básník, ale ne největší, protože největším básníkem je samozřejmě Jaromír Nohavica.
Proto můžeme s tímto nejmenovaným básníkem vřele nesouhlasit, protože v naši zemi žije mnoho šťastných lidí a vůbec nejšťastnější z těchto šťastných lidí jsou v naší zemi duševní mrzáci, protože naše země je pro duševní mrzáky zemí zaslíbenou.
Na tom, že nejšťastnějšími lidmi v naší zemi jsou duševní mrzáci, není ovšem nic divného, protože duševním mrzákům stačí ke štěstí docela málo. A to z toho prostého důvodu, že se jedná o lidi skromné, kteří netouží po žádných výšinách, kteří nepotřebují, aby obyvatelé naši země byli moudří lidé, aby naše země byla respektována, aby naše kultura a naše věda byla inspirací pro jiné země.
Nic z toho duševní mrzáci nejenže nepotřebují, ale vším z toho i, a nutno říct, že oprávněně pohrdají, jako něčím zcela zbytečným, něčím, co připravuje naši zemi o její suverenitu, jako něčím, na co oni, duševní mrzáci, můžou být sotva hrdí, protože duševní mrzáci jsou hrdí především na to, že jsou duševní mrzáci.
„Žijete ve spálené zemi, o všechno vás okradli!“ stačí říct duševním mrzákům a už se tetelí štěstím, že žijí ve spálené zemi a že je o všechno okradli.
Kdybyste duševním mrzákům řekli, že se jim vede docela dobře, že se mají jako prasata v žitě, vůbec by nebyli šťastní, jejich tváře by se zachmuřily, protože duševní mrzáci potřebují slyšet, že žijí ve spálené zemi, protože je ožebračuje vláda, kterou oni nevolili, protože si, byť duševní mrzáci, dokážou na internetu dohledat pravdu.
A tato pravda, kterou si duševní mrzáci dokážou dohledat na internetu, je jejich největším, nejen duchovním bohatstvím, je zdrojem jejich veškerého štěstí. Připravte duševní mrzáky o jejich pravdu a máte před sebou skutečné žebráky, kteří přišli o všechno.
Pokud ovšem duševním mrzákům necháte jejich pravdu, kterou si sami dohledali, máte před sebou skutečně ty nejšťastnější lidi, kteří ke své spokojenosti potřebují naprosté minimum.
A tak jsou duševní mrzáci nejšťastnější, když Vystrčil nedostane vládní letadlo na cestu do Tchaj-wanu.
Kdyby u nás tchaj-wanské firmy postavily továrny na čipy, které vládnou světu, nebyli by naši lidi tak šťastní, jako jsou šťastní, když Vystrčil nemůže letět na Tchajwan vládním letadlem.
A tak jsou duševní mrzáci nejšťastnější, když parazit, který celý život nedělal nic jiného, než parazitoval v politické neziskovce a který je právě ministrem zahraničí seškrtá peníze imaginárním politickým neziskovkám, které jsou pro naše duševní mrzáky největším zlem, protože je okradly o důchody, aby si Zelenského junta mohla pořizovat zlaté záchody.
A tak jsou duševní mrzáci nejšťastnější, když se Sudeťákům zakáže jejich sjezd, protože oni sami jsou, stejně jako kdysi Sudeťáci, těmi, kdož uvěřili, že jim bude líp, když jejich zájmy budou upřednostňovány před zájmy cizími.
A tak jsou duševní mrzáci nejšťastnější, když Pavel nepoletí do Ankary, protože je bývalý komunista, ač sami duševní mrzáci jsou voliči komunistů a nostalgicky vzpomínají na to, jak bylo za komunistů dobře.
A tak jsou duševní mrzáci nejšťastnější, když Babiš přijde pozdě na schůzku s prezidentem a neomluví se. Nebyli by šťastní, kdyby premiér přišel na schůzku s prezidentem včas, nebo se omluvil, jsou šťastní, že se tak nestalo.
A tak nemůžou být duševní mrzáci nikde jinde na celém světě šťastnější než právě v naší zemi.
Ale víte co?
Přestaňme nazývat duševní mrzáky duševní mrzáky, nejsou to přece žádné méněcenné lidské bytosti, které by bylo třeba deratizovat, a nejsou ani lidský odpad, který by schvalovaly ruskou agresi na Ukrajině.
Říkejme jim naši lidé. Ano, říkejme jim naši lidé, je to tak mnohem lepší, protože přesnější…
