Článek
Každý, kdo kritizuje fotbalovou Slavii za její výkon v Baku, rodném městě geniálního šachisty Kasparova, a městě v němž se odehrálo jedno z mnoha utkání prestižní Ligy mistrů mezi Pražany a tamním klubem, si musí uvědomit jednu věc.
A to tu, že ani v takové prestižní soutěži jakou je bezpochyby Liga mistrů, o nic nejde, nebo jde jen maximálně o peníze, které zmizí kdoví kde, v tomto případě někde u Tykače,
Dvě partičky fotbalistů si to rozdali v zápase Ligy mistrů a efekt toho je stejný, jako by si to rozdali někde na předměstském plácku s hadrákem a bez VARu. Kdyby se Liga mistrů hrála na škváře, na doopravdické škváře, takové, jaká kdysi bývala na Tatře Smíchov, tak by snad Liga mistrů a její zápasy měla nějaké smysl.
Ale takto je Liga mistrů jen sledem stále se dokola opakujících zápasů postrádajících jakýkoliv smysl, krom toho, že jejich aktéři za tyto zápasy obdrží peníze. Kdybyste mě posadili před televizi, ve které by běžel zápas Ligy mistrů, nevydržel bych se dívat ani pět minut, protože tam o nic nejde.
Skutečnou Ligou mistrů by Liga mistrů byla jen tehdy, kdyby se pojala jako gladiátorské zápasy v Římě. Mužstvo, které by prohrálo, by potkal stejný osud, jako gladiátory, kteří rovněž prohráli svůj souboj a penalty, jež by rozhodovaly o výsledku v případě nerozhodného výsledku, by byly skutečně exekucemi.
„Morituri te salutant!“ zdravili by hráči při příchodu na zelený pažit a pak by byla Liga mistrů skutečně elitní soutěží.
Ale jelikož tomu tak není, je všechno odsuzovaní slávistického hráče Chorého za prohru v Baku zcela irelevantní, protože fotbalista Chorý svým neumětelstvím nezpůsobil žádnou katastrofu, pokud vím, hráči Slavie po zápase nasedli do letadla a přemístili se zpátky domů, do Prahy, do Podolí, aby se chystali na další bitvu, tentokrát v české lize…
