Článek
Onen ne zrovna libě páchnoucí muž, ve světlém obleku, jež byl ovšem plný hnědých skvrn a z jehož rukávů crčela močůvka, byl opravdu Filip Turek, kterého jsem poznal podle jeho nezaměnitelného hranatého obličeje a abnormálně inteligentního pohledu.
A opravdu jsem se nemýlil, protože tento páchnoucí muž sám prohlásil: „Ano, jsem to já, Filip Turek. Jak sám vidíte, vyváleli mne v hnoji, a jak sám vidíte, zase se jim to nepovedlo!
Chtěli ze mne udělat zločince, viníka dopravní nehody, ale já od začátku hned věděl, že to není žádný trestný čin, protože když někomu zachráníte život, nemůže to být nikdy trestný čin!
A i kdyby to byl snad přestupek, ani potom se necítím nijak vinen, ba právě naopak, jsem hrdý na to, že se mi bravurním řidičským manévrem podařilo zachránit lidský život!
Ano, páchnu, můj oblek je plný hnědých skvrn a z rukávů crčí močůvka, protože mne vyváleli v hnoji. Ale já z toho hnoje zase povstal jako bájný pták Fénix a jsem opět připraven pracovat pro Českou republiku, protože já vím, co je to poctivá práce, přičichl jsem k ní už jako europoslanec v Bruselu!“
Tato slova mi velmi imponovala a tak jsem se pro úplnost zeptal: „Vrátíte se teď do své, původně ministerské kanceláře na ministerstvu životního prostředí?“
Filip Turek přikývl: „Ano, vrátím se tam. Máme ještě nevyřízené účty s prezidentem Pavlem a taky bych chtěl doplnit svoji vinotéku, kterou jsem si tam zřídil, o několik lahví letošního moštu. Letos se mi mošt opravdu povedl, prosím, ochutnejte.“
V ruce Filipa Turka se objevila lahev moštu, ze které jsem se napil.
„Opravdu skvělý mošt! Je to ten nejskvělejší mošt, jaký jsem kdy pil. Kam se na něho hrabe Savo!“ vykřikl jsem nadšením, protože močůvka, která crčela Filipovi Turkovi z rukávů chutná skutečně úplně jinak.
