Článek
V Litoměřicích jsem se nikdy necítil dobře, nechápu vůbec, jak tam mohl Karel Hynek Mácha v klidu zemřít, vždyť hladina Labe vypadá v Litoměřicích opravdu velmi zlověstně.
Jediné místo, kde se mi v Litoměřicích dýchalo volně, bylo blízké okolí sochy rudoarmějce, jehož lidská tvář na mne působila velmi sympaticky. Snad to bylo tou přilbou, kterou měl tento rudoarmejec vždy na hlavě, protože málokdy vidíte vojáky v první linii bez přilby, jen v čepicích či rovnou prostovlasé.
Když jsem se této přilby dotkl a něco si přál, vždy se to splnilo, včetně výhry ve Sportce, byť jsem bral jen druhé pořadí.
Samozřejmě jsem pátral potom, jak se tento rudoarmejec jmenuje, ale marně.
„Nevíme, nikdy nám ho neprozradili,“ krčili rameny obyvatelé Litoměřic, když jsem se ptal na jeho jméno.
„Nevíme, nás je hodně,“ krčili rameny i na ruské ambasádě.
A teď rudoarmejec zmizel, jeho socha byla důkladně odstraněna, nezbylo po ní vůbec nic, ani to nejmenší torzo. Na místě sochy prý bude růst strom, červený buk.
„K čemu jsou dobré červené buky?“ ptám se.
Až zase navštívím Litoměřice, budu mít u sebe lahev ze silnou, velmi koncentrovanou kyselinou, kterou poliji tento strom, jenž nahradil sochu sympatického rudoarmejce, protože kde jsou stromy namísto soch, tam je i Zlo, temné a zákeřné neopohanské a fašistické Zlo…
