Článek
Nikdy jsem neslyšel větší ubohost, než jakou byla píseň Jen se se mnou hádej v podání Karla Gotta.
„Proboha, vypněte to někdo!“ rozkřičel jsem se vždy, když se z rádia ozval přeslazený hlas Karla Gotta, který jsem, po pravdě řečeno v tu chvíli skutečně nesnášel.
Důvod mé antigottovské hysterie byl ovšem docela jednoduchý.
Píseň Jen se se mnou hádej zbožňuji.
Ovšem ne v podání Karla Gotta, ale v podání Waldemara Matušky. Když dáme vedle sebe Gottovu verzi s unylým Orchestrem Ladislava Štajdla a Matuškovu verzi s živelnými Kamarády táborových ohňů, tak je to jako nebe a dudy.
A to nemluvím o ženských vokálech ve verzi Waldemara Matušky, ty jsou naprosto dechberoucí. Proto Jen se se mnou hádej v podání Karla Gotta naprosto nesnáším od první chvíle, kdy jsem tuto píseň uslyšel v uhrančivém podání Waldemara Matušky.
Jinak ovšem proti Karlu Gottovi jako zlatému Slavíkovi většinou nic nemám. Uznávám, že zpívat uměl, přestože ho barva jeho hlasu poněkud handicapovala, co se uvěřitelnosti jím interpretovaných písní týká.
Ale pokud mi chcete udělat radost písní Jen se mnou hádej, tak jen prosím tou, kterou zpívá Waldemar Matuška!
zdroj: youtube.com jen se mnou hádej matuška - YouTube
