Článek
Koncerty skupiny Uriah Heep navštěvuji pravidelně už někdy od roku 1975, kdy se v ČSSR konala IV. Spartakiáda, ale letošní rozlučkový koncert této legendární kapely, který se uskutečnil sotva před několika desítkami hodin (tento článek píšu na sklonku svátku všech svatých) byl pro mě velkou satisfakcí.
Ukázalo se totiž na něm měrou vrchovatou to, kvůli čemu jsem měl často problémy v zaměstnání, které nezřídka nešlo ukončit jinak než vynuceným odchodem.
Vždy jsem totiž nekompromisně zastával názor, že Bernie Shaw je nejlepším zpěvákem v celé pohnuté historii skupiny Uriah Heep.
A to mi právě dělalo problémy v zaměstnání, kde byli spolupracovníci často, nebo vlastně vždy jiného názoru.
„Na Byrona, ani na Lawtona ten tvůj Shaw nemá!“ byli přesvědčeni mí spolupracovníci, ať už jsem byl zaměstnán kdekoliv.
„Na deskách to možná není tak slyšet, ale na koncert je Shaw nejlepší!“ věděl jsem, že mám pravdu, protože jsem všechny zpěváky Uriah Heep slyšel na živo.
Nejsem člověk, který musí mít za každou cenu pravdu, ale v tomto případě mám pravdu zcela určitě. Štvalo mě, že spolupracovníci nechtějí tuto pravdu uznat, ačkoliv je naprosto zřejmá a tak mi nezbylo, než za zaměstnání odejít, abych se nemusel pořád dokola hádat s blbci.
A rozlučkový koncert Uriah Heep, na jehož druhou polovinu, kdy se do 02 Arény pouštělo už zadarmo, jsem nemohl chybět, jednoznačně potvrdil to, co říkám už od roku 1986, že lepšího zpěváka než Shawa Uriah Heep neměli a nejspíše už ani nikdy mít nebudou!
