Článek
Výročí srpnového osvobození od fašistů slavím už dlouhé roky stále stejně, to znamená na ruské ambasádě, kde je oslava tohoto výročí pojata vždy důstojně, a to včetně uctění památky sovětských vojáků padlých při osvobozování naši země od fašistických kontrarevolučních živlů.
Cestou na ruskou ambasádu se vždy zastavím v Institutu Václava Klause, kde vyzdvihnu prof. Václava Klause, abychom v cestě na ruskou ambasádu pokračovali už spolu, a to poměrně svižnou chůzí, protože prof. Václav Klaus stále v sobě nezapře mnohonásobného wimblendonského vítěze jak dvouhry, tak i čtyřhry a smíšené čtyřhry vždy v páru s prof. Václavem Klausem.
Cestou samozřejmě mlčím, protože slovo u sebe drží prof. Václav Klaus.
„Napřed jsem s KGB, respektive potom s GRU spolupracoval částečně z donucení, protože na mě věděli to, co o mně stejně vědí všichni. Ale teď už spolupracuji čistě z přesvědčení, protože se mi Vladimir Vladimirovič Putin mezi čtyřmi očima vyznal z toho, že jsem jeho Velký učitel, ještě větší než Stalin, v boji proti fašistům a liberalismu obecně.
Vždy, když jsem v Moskvě na návštěvě, přidělí mi jako osobní stráž dvacet švarných jinochů z Rosgvardie, aby na mě zase nespáchali atentát. To je vidět, jak si v Rusku dokážou vážit velikých lidí. Nedávno mi Vladimir Vladimir Vladimirovič Putin slíbil, že jakmile dobude Donbas a zlikviduje banderovský kyjevský režim, tak mi udělí svatojiřskou stužku, protože to bude především moje zásluha,“ chlubil se prof. Václav Klaus letos cestou na ruskou ambasádu, že ho svatojiřská stužka nemine.
Mluvil o tom celou cestu, jak si kvůli té stužce nechá ušít nové kvádro a jak si paní Livie zajde kvůli tomu ke kadeřnici, a přestal, až když jsme vkročili do útrob ruské ambasády, kde na nás okamžitě dýchla přátelská, doslova bratrská atmosféra.
„Vítám vás, přátelé z nejvěrnějších!“ přivítala nás paní velvyslankyně a stiskla nám ruku tak srdečně, až mi to vehnalo slzy do očí.
Ostatně paní velvyslankyně se ukázala být skvělou hostitelkou.
Stále obíhala hosty oslavy výročí srpnového osvobození a starostlivě se ptala: „Dá si ještě někdo vodku? Dá si ještě někdo kaviár? Dá si ještě někdo bliny?“
„Já! Dám si vodku, kaviár i bliny!“ odpovídal jsem paní velvyslankyni mnohokrát.
Hostů zde bylo hodně. Byli to všechno naši lidi, vlastenci, kterým jde o jedno, o mír a přátelství mezi národy. O kulturní vložku se postaral pan poslanec Rajchl, který secvičil scénku s názvem Ruská trojka, v níž krom něho účinkovaly ještě K. Konečná a soudružka učitelka Bednářová, a nemusím jistě podotýkat, že nás tato scénka všechny náramně obveselila.
Tu vážnější stránku programu oslav srpnového osvobození měl na starosti samozřejmě prof. Václav Klaus, který, jako vždy i všude, pronesl další ze svých zásadních projevů.
Tento projev, jehož plné znění najdete na webu IVK, obsahoval tolik podnětných myšlenek, že se sem všechny při nejlepší vůli nevejdou.
Dovolím si zdůraznit tedy tu myšlenku, které mne v projevu prof. Václava Klause nejvíce zaujala.
„Máme první Den vítězství nad fašismem, tím je 9. květen, máme druhý Den vítězství nad fašismem, tím je 21. srpen, a brzy budeme mít i třetí Den vítězství nad euroklimafašismem, přičemž čtvrtého Dne vítězství nad fašismem už nebude třeba!“ pravil Václav Klaus ve svém projevu u příležitosti oslav výročí srpnového osvobození, načež následoval potlesk tak mohutný, že byl slyšet z ruské ambasády až do stanice metra Anděl.
Ano, a v tom spočívá naše největší naděje spojená s letošní oslavou výročí srpnového osvobození, že čtvrtého dne vítězství nad fašismem už nebude třeba…
