Článek
Jen reakce na mnoho a mnoho glos o bídném životě v socialismu !!!! Nedalo mi to, musím na ty odporné snůšky nesmyslů a lží o životě za socialismu reagovat! Autoři asi žili v jiné zemi , než já, jinak to není možné. Další možnosti jsou, že buď byli lemplové, anebo měli hroznou smůlu. Narodil jsem se v roce 52, tedy po válce. Rodiče pracovali a o mě se starala hlavně babička, vdova. Začátek nebyl valný, měli jsme malé byty a komfort nic moc. Ale když otec konečně po 10 letech čekání dostal byt v paneláku a já pak začal studovat, situace se rapidně zlepšila. V roce 1974 jsem nastoupil základní vojenskou službu a po návratu se oženil. Nejprve jsme do roka koupili družstevní byt, pak jsem nastoupil na jadernou elektrárnu, jako ekonom. Po roce mi dali podnikový velký byt a naše situace se opět změnila. K lepšímu, vychovali jsme děti, koupili chalupu, zahradu a druhé auto. To první mi teta z Rakouska koupila už k maturitě, v roce 1970. Fiat. Malý, ale dojel všude. Do roku 1989 jsem vystřídal ještě asi 10 aut, všechny socialistické provenience. Dokonce i Zástavu 1100. Měl jsem po práci čas na koníčky a dokonce při zaměstnání v ČEZ i podnikal ! Na jeden papír - oznámení národnímu výboru!!!! Daně se platily v lednu, ale jen z faktur. Co se prodalo mimo, nikdo neřešil. Často byl můj výdělek z podnikání vyšší, než ve funkci vedoucího ekonoma v jaderné elektrárně! A jako odreagování jsem k tomu modelařil, protože třeba modelové vlaky z DDR byly tehdy za hubičku! Dnes? Záliba jen pro milionáře. Akvaristika mne živí dodnes, mizerné důchody, které byly tenkrát, bohužel dnes zůstaly. Z důchodu vyžije jen velmi skromný člověk. Z jednoho nikdo. Nemám se dnes špatně, to bych lhal. Ale před rokem 89 existovala jedna věc, která mi dnes chybí! Všichni jsme nadávali na komunisty a mezi lidmi byli dobře. Tedy pokud se nenašel udavač. Dnes je společnost rozdělená, lidi si enormně závidí, chybí elementární slušnost a školství velmi upadá. Vidím to na dětech. Moje jsou vysokoškoláci a přečetli jen pár knih. Já tisíce. Jen doma jich mám před 5000. Děti sice jezdí několikrát ročně do ciziny, často i exotické, ale to nám se ženou nechybí. Za socialismu jsme byli v Německu, Maďarsku, na Slovensku i v Polsku. A po republice jsme byli snad všude. Porovnávat nabídku zboží nemá cenu, dnes se po obchodech povalují krámy, které člověk nepotřebuje a často jsou i předražené. Tenkrát něco sehnat bylo dobrodružství a to mě kolikrát i bavilo. Člověk si zvykl. Dnes jsou lidi rozmazlení a na každou hloupost si zjednají odborníka. Já stavěl sám, zavedl elektřinu do chalupy, postavil chlívky i garáže, krom vodařiny se naučil všechno. I auta si opravuji sám. Po silnici jezdily i vraky, ale to nikdo neřešil. Stačilo dodržet pár věcí a člověku dali pokoj! Dnes se nám úřady vměšují do života denně. Byl klid a pohoda. To mi dnes chybí. A svoboda? Nikdy jsem za své názory, které byly někdy dost na hraně a proti vrchnost, nikdo mě nikdy nepostihoval . To se dělo asi jen mezi chartisty nebo disentem. Dobře placeným z ciziny. Takže s názorem, že za socialismu bylo zle nesouhlasím. Já se měl líp, než dnes. A mnoho starších se mnou bude jistě souhlasit.
