Článek
Glosuji pár postřehů ke konci druhé světové války. Ze vzpomínek dědy, který zemřel v roce 1952 ve věku 85 let. Válku přežila rodina dědy a babičky celkem v klidu v Jaroměřicích. Babička podporovala sestru ve Vídni. V Říši. Vozila jí totiž potraviny, které v Říši chyběly! Cestou zažila nálety kotlářů na vlaky. Ti totiž útočili i na civilní dopravu. Mrtvé děti viděla často. Na konci války, v květnu, ulici , kde žili, bombardovalo sovětské letectvo . Ustupující německé kolony. Jedna bomba padla k nim do zahrady pod okno. Naštěstí nevybuchla. Pak dědu cestou na nákup okradl voják z ruského trénu o hodinky. Děda se tomu jen smál. Proti válečným útrapám to byla vlastně jen legrace. Prarodiče byli rádi, že je válka u konce a vojàky vítali. Dnes už lidi válku nepamatují, tak otupěli . To není dobré. Měli by více číst a neposlouchat hloupé řeči .
