Článek
Důchodce s hůlkou? Omyl. To je zbraň hromadného ničení v úzkých uličkách supermarketu. A pokud náhodou „seberete“ babičce její vyhlédnutý rohlík? Připravte se na pohled, který by zchladil i sopku.
A co MHD? Důchodci jsou mistři taktiky. Vystartují k sedadlu rychleji než sprinteři na olympiádě – ale jakmile se ozvou kroky revizora jízdenek, okamžitě přejdou do módu „stařecká bezmoc“ a začnou lovit občanku z peněženky z roku 1972.
Jedna z nejhorších věcí ? chodníková mafie v důchodcovském podání. Ve skupinkách po třech, po čtyřech, někdy i v celé napoleonské plukovní formaci, se roztáhnou přes celý chodník jako tanková brigáda. Žádné uhnutí, žádné ohledy. Jdeš do práce? Máš smůlu. Spěcháš? Zpomal si životní styl, mladej! A pokus projít mezi nimi? Nemožné. Vždycky tam bude jedna teta s kabelou, co udělá výpad na kotník, a druhá, co si zrovna uprostřed debaty o tom, jak „dřív byl chleba víc chlebový a tráva víc zelená“, udělá otočku jako velitel výsadku.
Je to jako pokus projít minovým polem – ale místo výbuchu vás čeká kyselý pohled, šťouchnutí hůlkou a šeptaná urážka o „nevychované mládeži“. Nikdo neví, kam jdou, nikdo neví, proč tam stojí. Ale jisté je jedno – tvoje cesta chodníkem právě skončila.
A úplně nejlepší na tom všem? Stěžování. Důchodci jsou mistři republiky ve všestranném brblání. Vadí jim mladí, vadí jim staří, vadí jim, že prší, i když je sucho. Když je draho, nadávají, když je sleva, stejně nadávají, že to není jako dřív. V podstatě neexistuje realita, která by byla pro důchodce dostatečně uspokojivá – a rádi vám to dají vědět. Nahlas. Opakovaně. Každý den.
A teď si to shrňme: důchodci – noční můra rychlého života. Nezastaví je déšť, neodradí je zima, a když vymyslíte zkratku, najdou ji dřív než vy a zatarasí. Jsou to neoficiální hlídači slevových letáků, chodníkoví okupanti a univerzální kritikové všeho, co se hýbe. Všude byli, všechno znají, všechno je špatně. A pokud si myslíte, že vám jednou dají pokoj – počkejte si na sobotu u regálu s taveným sýrem. Tam to začíná. Tam se rodí chaos.
