Článek
Co vlastně znamená Eisteddfod?
Slovo Eisteddfod pochází z velštiny a obvykle se překládá jako „společné sezení“ nebo „shromáždění“. Jeho základ tvoří sloveso eistedd, tedy „sedět“, a druhá část souvisí se slovesem bod, „být“. Význam proto dobře vystihuje podstatu celého fenoménu, kdy se lidé scházejí na jednom místě, aby společně poslouchali, soutěžili, vystupovali, tvořili a sdíleli kulturu.
Eisteddfod přitom není jen jeden konkrétní festival. Jde o označení celé tradice kulturních setkání různé velikosti, od školních a komunitních soutěží až po obrovský National Eisteddfod of Wales, tedy Národní Eisteddfod Walesu. V jejich programu se objevuje poezie, hudba, zpěv, divadlo, tanec, literatura, recitace, výtvarné umění a další formy umělecké tvorby.
Právě v tom spočívá jeden z jeho nejzajímavějších rysů. Eisteddfod není pouze festival, na který se člověk přijde dívat. Je také soutěží, v níž lidé své umění předvádějí a nechávají hodnotit. Vítězové získávají prestižní ocenění a v některých kategoriích také tradiční bardické symboly, například korunu nebo slavnou dřevěnou židli.
Od roku 1176 až k dnešnímu Walesu
Kořeny tradice sahají hluboko do velšské historie. Za první zaznamenanou událost, která je tradičně spojována s Eisteddfodem, se považuje shromáždění pořádané Lordem Rhys ap Gruffyddem na hradě v Cardiganu v roce 1176. Pozval tehdy básníky a hudebníky z různých částí Walesu a připravil pro ně soutěžní setkání. Součástí systému odměn byly také židle pro nejlepšího básníka a hudebníka.
Je ale důležité nepředstavovat si dnešní National Eisteddfod jako jednu nepřerušovanou instituci, která od roku 1176 funguje naprosto stejným způsobem. Tradice se v průběhu staletí měnila, místní Eisteddfodau vznikaly na různých místech a moderní podoba festivalu se formovala především během kulturního obrození v 18. a 19. století. Národní muzeum Walesu proto označuje rok 1176 za významný historický kořen, nikoli za počátek moderního festivalu v jeho současné podobě.
Důležitým mezníkem byl rok 1789, kdy londýnská společnost Gwyneddigion začala podporovat a organizovat Eisteddfodau ve Walesu. V první polovině 19. století následovaly velké provinční festivaly a v roce 1819 se Eisteddfod formálně spojil s Gorsedd of the Bards, tedy Gorsedd y Beirdd, společenstvím básníků, spisovatelů, hudebníků a dalších osobností spojených s velšským jazykem a kulturou. V roce 1860 vznikl v Denbighu národní organizační výbor a o rok později se v Aberdare konal první oficiální National Eisteddfod. Právě tato událost položila základ instituci, kterou známe dnes.
Eisteddfod se následně rozvíjel ve velkém měřítku. Už v 60. letech 19. století přiváděly železnice na festival tisíce lidí a obrovské pavilony mohly pojmout osm až deset tisíc návštěvníků. Výraznou roli tehdy hrály také sbory a sborový zpěv.
Eisteddfod a velština jako vztah, který nebyl vždy jednoduchý
V prvních desetiletích moderního National Eisteddfodu byla angličtina na festivalu mnohem významnější, než bychom možná čekali. Během 19. století se angličtina dostávala do mnoha oblastí programu a velština musela o své místo na národní kulturní scéně bojovat. Významnou roli v tom hrály například koncertní programy nebo takzvaná Social Science Section, kde se diskutovalo o vzdělávání, průmyslu, morálce či životních podmínkách ve Walesu. Teprve v roce 1950 vstoupilo v platnost pravidlo, podle něhož musí soutěže probíhat ve velštině. To zásadně posílilo dnešní charakter festivalu jako centra velšskojazyčné kultury.
Současně však Eisteddfod není uzavřený klub pouze pro rodilé mluvčí. Organizátoři se v posledních desetiletích snaží oslovovat také lidi, kteří se velštinu teprve učí. Na festivalu se používá dvojjazyčné značení, u části programu je k dispozici simultánní překlad a existují také speciální prostory zaměřené na studenty velštiny.
Jazyk tu proto není jen prostředkem komunikace. Je součástí samotného kulturního zážitku. Velština zde zní v básních, písních, rozhovorech, divadle i na pódiích současných kapel a ukazuje se jako živý jazyk současného umění, nikoli pouze jako připomínka minulosti.
Když na scénu přijdou bardi
Jednou z nejvýraznějších součástí festivalu je Gorsedd of the Bards. Její členové jsou spojováni s bílými, modrými a zelenými rouchy, která označují různé úrovně členství. V čele Gorseddu stojí Archdruid, který vede slavnostní ceremonie během Eisteddfodového týdne. Na první pohled může celý obřad působit jako něco mezi keltskou legendou, historickým divadlem a velmi extravagantní kulturní slavností. A vlastně je to docela přesný popis.
Gorsedd má kořeny v kulturním obrození 18. a 19. století a jeho spojení s Eisteddfodem se formalizovalo v Carmarthenu roku 1819. Během Národního Eisteddfodu se konají významné ceremonie spojené s literárními oceněními. Patří mezi ně Crowning of the Bard, tedy korunovace básníka, a Chairing of the Bard, slavnostní předání básnické židle. A právě židle je jedním z nejpodivuhodnějších symbolů celého festivalu.
Chairing of the Bard, velšsky Cadeirio'r Bardd, patří k nejslavnějším okamžikům Eisteddfodu. Vítěz soutěže o nejlepší báseň ve striktním metru získává speciálně vytvořenou židli. Moderní tradice této ceny navazuje na mnohem starší spojení básnického umění se židlí v prostředí velšských dvorů. Už při setkání Lorda Rhyse v roce 1176 měly být židle uděleny hlavnímu básníkovi a hudebníkovi.
Dalším významným oceněním je Crowning of the Bard, při němž se uděluje koruna za dlouhou báseň, označovanou jako pryddest. Soutěž v této podobě byla do National Eisteddfodu zavedena v roce 1867 a první koruna pro tento typ poezie byla udělena v roce 1869.
Hedd Wyn a Černá židle
Pokud bychom měli z historie Eisteddfodu vybrat jediný příběh, který ukazuje, jak hluboce je festival spojen s velšskou poezií, byl by to příběh básníka Hedd Wyna, vlastním jménem Ellis Humphrey Evans. V roce 1917 získal na National Eisteddfodu v Birkenheadu básnickou židli za svou báseň Yr Arwr, tedy Hrdina. Jenže vítěz si pro ni nikdy nepřišel.
Hedd Wyn byl totiž během první světové války zabit na bojišti ve Flandrech. Zemřel několik týdnů před slavnostním předáním ceny. Když bylo během ceremonie oznámeno jeho vítězství a nikdo nevstal, aby cenu převzal, vyšlo najevo, že básník už nežije. Židle byla následně zahalena černým plátnem a získala jméno Y Gadair Ddu, tedy Černá židle.
Příběh Hedd Wyna se stal jedním z nejsilnějších symbolů velšské literatury a válečné zkušenosti. Jeho život a smrt byly později zachyceny také ve filmu Hedd Wyn, který získal nominaci na Oscara.
A není to jediný okamžik, kdy Eisteddfod odrážel dramatické společenské dění. V roce 1912 například sufražistky narušily projev Davida Lloyd George na festivalu ve Wrexhamu a proměnily jeho pavilon v prostor širšího zápasu o volební právo žen. Eisteddfod tedy nikdy nebyl pouze místem, kde se recitují básně a zpívají sbory. Stejně jako samotný Wales se v průběhu času měnil a reagoval na společenské, politické i kulturní otřesy.
Od básní k rocku, hip hopu a ballroomu
Pokud si ale při představě Eisteddfodu představujete několik tisíc lidí v krojích, kteří celé dny poslouchají recitaci básní o velšských horách, je třeba se přesunout trochu do současnosti. Moderní Eisteddfod je totiž obrovský kulturní festival.
Vedle tradičních soutěží v poezii, hudbě a tanci nabízí také spoken word, literární tvorbu, eseje, povídky, humor, divadlo, výtvarné umění a nejrůznější formy současného performativního umění. Festivalový areál, známý jako Maes, zaplňují stánky, kavárny, bary, řemeslníci, knihy, jídlo a kulturní organizace.
Součástí festivalu je také Theatr y Maes, prostor pro divadlo, hudbu, rozhlasové pořady a další program. Existují literární a společenské stany i prostor pro lidi, kteří se učí velšsky.
Maes B pak funguje jako noční hudební svět Eisteddfodu, kde se představují velšské popové, rockové, indie a hiphopové kapely a DJs. Pro řadu mladých Velšanů je právě Maes B prvním velkým kontaktem s živou hudbou a festivalovou nocí. Přes den tedy můžete poslouchat poezii a tradiční sbory, večer se přesunout pod pódium k indie kapele.
Eisteddfod pro mladé i pro nové generace
Koncept Eisteddfodu je součástí velšského vzdělávacího systému a děti se s ním mohou setkávat už od velmi nízkého věku. Pro mladé soutěžící existuje například Urdd Eisteddfod, který každoročně přiláká více než 15 000 účastníků. Děti a mladí lidé zde soutěží v hudbě, literatuře, recitaci, tanci a dalších disciplínách. Eisteddfod se tak nepředává z generace na generaci pouze prostřednictvím muzeí a knih, ale také prostřednictvím vlastní zkušenosti.
Dítě, které vystoupí na školním Eisteddfodu, a básník bojující o National Eisteddfod Chair tak nejsou dvě úplně oddělené tradice. Jsou součástí stejného kulturního systému, jen každý stojí na jiné jeho úrovni.
Ačkoli je velština jeho srdcem, současný National Eisteddfod se snaží být přístupný i návštěvníkům, kteří velšsky nemluví. Festival nabízí dvojjazyčné informace a u řady akcí také simultánní překlad prostřednictvím sluchátek. Existují prostory pro studenty velštiny a programy zaměřené na nové publikum.
Eisteddfod v roce 2026 a návrat ke kořenům
Rok 2026 měl pro Eisteddfod mimořádný význam. National Eisteddfod se konal od 1. do 8. srpna v Llantoodu v Pembrokeshire, v oblasti známé jako y Garreg Las, pojmenované podle místního modrého kamene. Festival se uskutečnil jen několik kilometrů od Cardiganu, kde se roku 1176 odehrálo historické setkání Lorda Rhyse.
Ročník 2026 proto připomínal 850 let od prvního zaznamenaného Eisteddfodu. Wales k výročí připravil také sérii komunitních a kulturních akcí, které spojovaly příběh Lorda Rhyse se současnou velšskou kulturou.
Samotný festival nabídl během týdne více než tisíc různých akcí, od hudby a literatury přes divadlo až po výstavy, řemesla, workshopy a komunitní program. Oblast festivalu spojovala Pembrokeshire, jižní Ceredigion a západní Carmarthenshire.
Symbolické bylo také to, že jubilejní ročník spojil minulost se současnou hudbou. Festival otevřeli mimo jiné Super Furry Animals, kteří poprvé zahráli celé své velšskojazyčné album Mwng.
