Literární Wales: Po stopách velšských básníků, spisovatelů a jejich krajiny

Hory, pobřeží, mlhavá údolí, staré hrady i malé vesnice po staletí vstupují do poezie, prózy, legend i lidového vyprávění. Wales má přitom mimořádně silné a dvojjazyčné literární dědictví. Vedle velšsky píšících autorů existuje výrazná anglicky psaná tradice, která se zabývá Walesem, jeho krajinou a identitou.

Kořeny této tradice sahají hluboko do středověku. Velšská literatura existuje nejméně od 6. století a mezi její nejstarší významná díla patří například Y Gododdin, dlouhá báseň spojovaná s básníkem Aneirinem, nebo dílo Taliesina, jehož poezie se dochovala v pozdější podobě známé jako Book of Taliesin. Do velšské kulturní představivosti zároveň vstoupily artušovské legendy a především Mabinogion, soubor příběhů, jehož kořeny sahají do 11. století.

Není náhoda, že právě tady mají legendy takovou sílu. Wales je zemí, kde se příběhy po generace předávaly ústně a kde slovo nikdy nebylo pouze způsobem, jak něco zaznamenat. Bylo způsobem, jak si pamatovat. Hudba, poezie a vyprávění byly dlouho přirozenou součástí kulturního života.

Jedním z nejzajímavějších rysů velšské literatury je její dvojjazyčnost. Velština a angličtina zde vytvořily dvě propojené, ale zároveň odlišné literární tradice. Velšská literatura se během staletí musela vyrovnávat s politickými i kulturními změnami, které ovlivňovaly postavení samotného jazyka.

Významným okamžikem byla například velšská Bible přeložená Williamem Morganem v roce 1588. Překlad pomohl nastartovat novou etapu velšského písemnictví. Přesto se během 18. století angličtina stala dominantním jazykem značné části literární tvorby. Pozdější obrození spojené mimo jiné s návratem a posílením tradice Eisteddfodu přineslo nový impuls a ve 20. století se velšská literatura znovu výrazněji prosazovala.

Vedle velšsky píšících autorů vznikala takzvaná anglo-welšská literatura, tedy tvorba v angličtině, která se zabývá Walesem a velšskou zkušeností. Patří sem básníci jako R. S. Thomas, Glyn Jones nebo Dylan Thomas. Právě jejich tvorba ukazuje, že velšská identita nemusí být svázána pouze s jedním jazykem. Může se pohybovat mezi jazyky, krajinami a různými představami o tom, co vlastně znamená být Velšanem.

Mezi velšské literární osobnosti patří básníci různých období, stylů i jazykových prostředí. Dafydd ap Gwilym patří k nejvýznamnějším středověkým velšským básníkům, zatímco mnohem později se k výrazným hlasům velšské literatury připojili například Gillian Clarke a Dylan Thomas.

Dylan Thomas je dnes jedním z nejznámějších velšských autorů vůbec. Jeho tvorba se stala součástí anglicky psané literatury a zároveň zůstává hluboce spojená s Walesem. Jeho jméno se objevuje v příběhu země stejně přirozeně jako hory, moře nebo industriální údolí jižního Walesu.

Velšská literatura přitom nikdy nebyla pouze poezií vznešených krajin. Řada autorů zachycovala také sociální a průmyslovou proměnu země. Spisovatelé jako Richard Llewellyn nebo Rhys Davies psali o jižním Walesu, jeho průmyslových komunitách a těžkých obdobích, například během hospodářské krize. How Green Was My Valley Richarda Llewellyna z roku 1939 se stalo jedním z nejznámějších děl spojených s touto zkušeností.

Na severu Walesu lze literární cestu spojit například s básníkem R. S. Thomasem. Jeho tvorba byla výrazně ovlivněna krajinou a otázkami identity. V Plas yn Rhiw na poloostrově Llŷn se nachází historické sídlo s rozsáhlými zahradami, které bylo jedním z míst spojených s jeho životem. Při návštěvě podobných lokalit člověk rychle pochopí, proč se velšská krajina v literatuře tak často vrací. Llŷn není jen geografický bod na mapě. Je to členité pobřeží, zelené kopce, vítr od moře a obzor, který dokáže působit nekonečně i tehdy, když stojíte jen několik metrů od silnice.

Velšská krajina měla vliv i na autora, kterého bychom na první pohled s Walesem nemuseli spojovat. J. R. R. Tolkien během pobytu v Llanbedrogu podle podkladů rozvinul fascinaci velšským jazykem. Právě jeho zvuková a jazyková kvalita se později stala jedním z podnětů pro vytvoření elfského jazyka Sindarin. Je to krásný příklad toho, jak může jazyk překročit hranice konkrétní země a vstoupit do zcela nového fiktivního světa. Tolkien nepotřeboval Wales pouze jako geografickou inspiraci. Zajímal ho samotný charakter jazyka, jeho zvuk a struktura.

V Llanbedrogu se tak lze dívat na krajinu trochu jinýma očima. Člověk si nemusí představovat elfy, prsteny a dávné bitvy. Stačí si uvědomit, že jazyk, který zde zněl po generace, mohl přispět ke vzniku jednoho z nejznámějších fiktivních jazyků moderní literatury.

Na literární mapě severního Walesu má své místo také Harlech. Město leží u stejnojmenného hradu, který se tyčí nad krajinou a pobřežím. Právě okolí Harlechu bylo významné pro spisovatele Philipa Pullmana, jenž zde v dětství trávil čas. Výhledy přes pobřeží směrem k poloostrovu Llŷn se podle podkladů promítly do jeho představivosti a pozdější tvorby. Harlech přitom působí téměř jako hotová literární kulisa. Stačí několik minut chůze a člověk pochopí, proč právě severní Wales tak často přitahuje autory fantasy.

Velšská literární mapa ovšem není určena pouze domácím autorům. Poloostrov Llŷn přitahoval také významné osobnosti britské literatury. Percy Bysshe Shelley pobýval v Plas Tan yr Allt poblíž Porthmadogu. Právě zde napsal epickou báseň Queen Mab. Podle tradice zde také přežil pokus o atentát, který měl později inspirovat některé motivy románu Frankensteinjeho manželky Mary Shelley.

Ne všechny literární stopy jsou temné, mystické nebo spojené s horami. Llandudno nabízí podstatně hravější cestu. Právě zde se Charles Dodgson, známý pod pseudonymem Lewis Carroll, během dovolené setkal s Alice Liddell, která bývá spojována s inspirací pro jeho slavnou Alenku v říši divů. Dnes městem vede Alice Trail, stezka věnovaná postavám z knihy.

Návštěvníci na ní narazí na desítky soch a dalších instalací inspirovaných podivuhodnými postavami Carrollova světa. Bílý králík, Alenka a další bizarní obyvatelé literární říše tak vystupují z knihy přímo do ulic viktoriánského přímořského letoviska. Llandudno tím ukazuje další způsob, jak může literatura změnit místo.

Literární Wales však nemusí být vždy o hledání konkrétního autora. Někdy stačí vstoupit do knihovny. V Penarlâgu, známém také jako Hawarden, se nachází Gladstone's Library, založená bývalým britským premiérem Williamem Gladstonem. Historická budova ukrývá přibližně 150 000 knih a patří k nejpůsobivějším místům pro milovníky literatury v celém Walesu.

Její prostory s vysokými dřevěnými stropy, galeriemi, studijními kouty a regály plnými knih mají atmosféru, která nepotřebuje žádný dekorativní filtr. Člověk tu může snadno strávit hodiny jen procházením mezi regály a přemýšlením, kolik životů je ukrytých mezi jednotlivými stránkami. Okolní Hawarden navíc nabízí parkovou krajinu, středověký hrad a sídlo spojené s Gladstonovým životem.

Ještě dál do minulosti vede cesta do Tywynu na pobřeží severního Walesu. Právě zde se nachází St Cadfan's Stone, kámen s nápisem, který podle podkladů patří k nejstarším dochovaným stopám velšského písemnictví a pochází nejméně z 9. století.

Taková místa připomínají, že dějiny literatury nejsou jen seznamem autorů a názvů knih. Jsou také dějinami toho, kde a jak lidé zaznamenávali vlastní slova.

Když se mluví o velšské literatuře, nelze vynechat Mabinogion. Soubor příběhů patří k nejvýraznějším pokladům velšského literárního dědictví a jeho příběhy se pohybují na hranici mezi mytologií, folklorem a literaturou. Právě v podobných příbězích je možné hledat jednu z nejstarších vrstev velšské představivosti.

Králové, hrdinové, nadpřirozené bytosti, magie a krajina spolu vytvářejí svět, který není jednoduše oddělený od skutečnosti. Mýty se vážou ke konkrétním místům a místa zase získávají další význam prostřednictvím příběhů, které se s nimi spojily. Tento způsob vyprávění ostatně dobře vysvětluje, proč je současný Wales plný literárních a mytologických tras.

Pro cestovatele, který nechce hledat literární místa náhodně, vznikla mapa Land of Legends. Projekt propojuje velšskou literaturu, kulturu a mytologii přímo s místy, kde jejich příběhy vznikaly nebo se k nim vážou. Mapa zahrnuje stovky literárních a kulturních atrakcí. Najdeme mezi nimi například Alice Trail v Llandudnu, průmyslovou krajinu velšských údolí nebo místa spojená s místními legendami a strašidelnými příběhy. Projekt vznikl ve spolupráci s institucemi, mezi které patří National Trust Wales, National Museum Wales a správy velšských národních parků.

Jednotlivá místa jsou rozdělena do tematických oblastí, mezi něž patří například Vodní světy, Bitvy, Živý jazyk, Folklor a tradice, Posvátná a duchovní krajina, král Artuš, Dětství, Duchové, Boots and Bread nebo Rebelové. Návštěvník si může podle vlastních zájmů vybrat konkrétní místa a sestavit si trasu.

Velšská literatura navíc není pouze záležitostí knihoven a historických domů. Jedním z nejvýraznějších kulturních prostorů je Eisteddfod, tradiční festival spojený s hudbou, literaturou, dramatem a uměním. National Eisteddfod of Wales se každoročně koná v srpnu a střídá místa na severu a jihu země. Výraznou součástí programu jsou soutěže v různých uměleckých disciplínách, představení a koncerty, přičemž festival má zásadní vazbu na velšský jazyk. Součástí jeho tradice je také Gorsedd, takzvaný Bardic Circle, spojený s básníky a hudebníky.

Eisteddfod tak ukazuje něco podstatného. Literatura ve Walesu nemusí být tichou záležitostí jednoho člověka schovaného s knihou v koutě. Je veřejná, soutěživá, živá a společenská.

Velšská literatura je pozoruhodná právě tím, jak těsně je propojená s místem. Její historie vede od středověkých básní a legend přes náboženské texty a Eisteddfod až k moderním románům, poezii a současným autorům. Dnes ji reprezentují nejen historická jména jako Dafydd ap Gwilym nebo Dylan Thomas, ale také současní autoři jako Caryl Lewis, Cynan Jones nebo Owen Sheers.

Zdroj: literaturewales.org, visitwales.com, theguardian.com