Na rakouském hradu umíraly děti, hořely hranice a rodily se legendy o vlkodlacích

Na první pohled připomíná kulisu z romantické pohádky. Kamenné věže vystupují nad lesy Salcburska, okolní hory vytvářejí dechberoucí panorama a nic nenaznačuje, že právě zde se odehrály jedny z nejkrutějších čarodějnických procesů v Evropě. Moosham Castle, známý také jako Schloss Moosham, je dnes vyhledávanou destinací milovníků historie, paranormálních jevů i fenoménu dark tourism neboli temného turismu. Jen málokteré místo však spojuje skutečné historické hrůzy s legendami o vlkodlacích tak silně jako právě tento rakouský hrad.

Za jeho mohutnými zdmi totiž nezůstaly jen stopy středověkých válek, ale také příběhy stovek lidí, kteří byli mučeni, odsouzeni a popraveni během období masové hysterie. Dodnes se navíc vypráví, že v okolních lesích stále bloudí neklidné duše obětí a že za nocí lze zaslechnout jejich nářek.

Moosham Castle stojí nedaleko obce Unternberg v regionu Lungau v rakouské spolkové zemi Salcbursko. Nachází se v nadmořské výšce přes 1 000 metrů a jeho strategická poloha umožňovala kontrolovat důležité obchodní cesty vedoucí Alpami.

Historici se domnívají, že hrad mohl být vybudován na základech starověké římské pevnosti typu castrum, přestože se po ní nedochovaly žádné jednoznačné archeologické stopy. První písemná zmínka pochází z roku 1191, kdy je Moosham uveden v dochované listině. Už tehdy šlo o významnou pevnost, která se během dalších století stala důležitou součástí salcburského arcibiskupství.

Koncem 13. století hrad převzali salcburští knížata-arcibiskupové a od 14. století zde sídlil biskupský purkrabí. Největší stavební proměnou prošel za vlády arcibiskupa Leonharda von Keutschacha, který kolem roku 1495 zahájil rozsáhlou přestavbu. Právě tehdy získal Moosham podobu, kterou obdivují návštěvníci dodnes.

V roce 1520 se stal správním centrem regionu Lungau a během německé selské války byl obléhán. Ani další staletí mu nedopřála klid. Oblast zasáhly četné konflikty, náboženské nepokoje i hospodářské krize, které připravily půdu pro jednu z nejděsivějších kapitol jeho historie.

Když se řeknou čarodějnické procesy, většině lidí se vybaví Salem. Jenže také Evropa zažila vlastní období kolektivního šílenství a Moosham Castle se stal jedním z jeho symbolů. Mezi lety 1675 až 1690 zde probíhaly nechvalně proslulé Zaubererjacklovy procesy, které jsou dodnes považovány za nejkrvavější čarodějnické procesy v rakouských dějinách.

Celkem bylo popraveno 139 lidí. Co však činí tuto tragédii mimořádnou, je složení obětí. Na rozdíl od většiny evropských procesů zde netvořily většinu ženy. Přes 113 popravených byli muži, přičemž značnou část tvořili chlapci, mladiství a žebráci. Celkem bylo popraveno 39 dětí ve věku od 10 do 14 let, dalších 53 obětí bylo mladších 21 let. Nejmladší obětí byl desetiletý Hannerl, nejstarší osmdesátiletá Margarethe Reinberg.

Společným jmenovatelem většiny odsouzených byla chudoba. Prakticky všichni kromě dvou byli žebráci nebo lidé bez společenského postavení. Neměli rodinu ani vlivné zastánce, kteří by je mohli bránit. Ve společnosti zmítané morem, hladomorem, nemocemi a poválečnou bídou se stali snadným terčem obvinění z čarodějnictví.

Výslechy probíhající na Mooshamu patřily k mimořádně brutálním i podle tehdejších měřítek. Podezřelí byli systematicky mučeni, dokud se nepřiznali ke spolupráci s ďáblem. Používalo se věšení za ruce, natahování končetin, vypalování rozžhaveným železem i další metody, jejichž cílem nebylo zjistit pravdu, ale vynutit přiznání.

Mnozí byli nakonec oběšeni nebo sťati, jiní skončili na hranici. Některým byly před popravou useknuty ruce nebo byli označeni rozpáleným železem. Dochované záznamy ukazují, že šlo o exemplární tresty, které měly zastrašit celé okolí.

Dnes historici považují tyto procesy za učebnicový příklad toho, jak může strach, chudoba a společenská krize přerůst v kolektivní hysterii.

Ani po skončení čarodějnických procesů temná pověst hradu nezmizela. Na konci 18. století byl správní úřad zrušen a hrad začal chátrat. Právě tehdy se v okolních lesích začala objevovat roztrhaná těla jelenů a hospodářských zvířat.

Dnes bychom pravděpodobně hledali vysvětlení u vlků nebo jiných šelem. Obyvatelé tehdejšího Salcburska však měli jasno – v okolí se pohybují vlkodlaci. Následovalo další pronásledování. Několik místních obyvatel bylo obviněno z proměny ve vlka a následně zabito. Ačkoli pro tato obvinění neexistují věrohodné důkazy, legenda o „vlkodlačím hradu“ přežila až do současnosti a stala se neoddělitelnou součástí identity Mooshamu.

Právě spojení skutečné historie s lidovým folklórem činí tento hrad jedním z nejzajímavějších míst evropských paranormálních legend.

Moosham Castle se pravidelně objevuje v žebříčcích nejstrašidelnějších hradů Evropy. Návštěvníci popisují zvláštní zvuky, náhlé poklesy teploty, pocit cizí přítomnosti nebo dojem, že jim někdo dýchá za záda. Podle místních legend se zde ozývá nářek lidí popravených během čarodějnických procesů. Jiní tvrdí, že po nádvoří stále bloudí duchové nevinných dětí nebo že okolní lesy dodnes obývají vlkodlaci.

Pro historiky představují tato vyprávění především součást bohatého folklóru, který se po staletí přirozeně vytvářel kolem míst poznamenaných tragickými událostmi. Ať už člověk na nadpřirozené jevy věří, nebo ne, atmosféru hradu nelze označit za obyčejnou.

Po zrušení správního úřadu roku 1790 hrad rychle chátral. Zachránil jej až rakouský polárník, mecenáš umění a cestovatel Johann Nepomuk Wilczek, který ruinu v roce 1886 zakoupil a zahájil rozsáhlou rekonstrukci. Dodnes zůstává Moosham v soukromém vlastnictví Wilczekovy rodiny, přesto je přístupný veřejnosti. Návštěvníci si mohou prohlédnout reprezentativní sály, sbírky obrazů, historických zbraní, loveckých trofejí i uměleckých předmětů.

Velkou pozornost přitahuje expozice věnovaná čarodějnickým procesům. Součástí muzea jsou dobové dokumenty, katův meč, replika mučírny i další předměty připomínající jednu z nejtemnějších kapitol rakouské historie.

Překvapivou součástí hradu je také sbírka artefaktů z rakousko-uherské expedice na severní pól z let 1872–1874, kterou Wilczek významně financoval.

V posledních letech zažívá dark tourism, tedy cestování po místech spojených s tragédiemi, válkami nebo katastrofami, obrovský rozmach. Lidé stále častěji hledají lokality, které nenabízejí jen krásnou architekturu, ale také silný historický příběh.

Moosham Castle je jedním z nejvýraznějších evropských představitelů tohoto fenoménu. Nenabízí pouze romantický výhled na Alpy, ale především autentickou připomínku toho, kam může vést strach, předsudky a davová hysterie. Spojení děsivé historie, lidových pověstí a tajemné atmosféry proměnilo tento středověký hrad v jednu z nejvýraznějších ikon evropského dark tourismu.

Právě proto sem míří nejen lovci duchů, ale také historici, studenti, milovníci středověkých hradů i cestovatelé, kteří chtějí poznat méně známá místa Rakouska.

Zdroj: wikipedia.org, darktourist.com, express.co.uk