Článek
Poušť, která dala vzniknout jedné z nejslavnějších mexických záhad
Zona del Silencio neboli Zóna ticha se nachází v Čivavské poušti na pomezí mexických států Durango, Chihuahua a Coahuila. Oblast leží uvnitř biosférické rezervace Mapimí, která se rozprostírá na téměř 400 tisících hektarech. Na první pohled jde o nehostinnou krajinu plnou kaktusů, nízkých keřů, solných plání a osamělých skalních masivů. Právě zde ale vznikl jeden z nejznámějších mexických mýtů.
Podle legend zde přestávají fungovat rádia, vysílačky i některé komunikační technologie. Návštěvníci vyprávějí o kompasových střelkách, které se údajně nekontrolovatelně otáčejí, podivných světlech na obloze nebo zvláštním pocitu, že čas plyne jinak.
Název vznikl kvůli problémům s rádiem
Pojmenování Zona del Silencio se objevilo až v roce 1966. Tehdy sem vyslala mexická ropná společnost Pemex průzkumnou expedici vedenou Augustem Harrym de la Peñou. Vedoucí výpravy si opakovaně stěžoval na problémy s rádiovým spojením a místo začal označovat jako „Zónu ticha“.
Od té doby se začaly šířit příběhy o záhadných magnetických anomáliích, které údajně narušují radiové vlny. Vědci však upozorňují, že neexistují přesvědčivé důkazy o tom, že by celá oblast vykazovala výjimečné elektromagnetické vlastnosti. Krátkodobé výpadky spojení mohou souviset spíše s odlehlostí krajiny, terénem nebo lokálními geologickými podmínkami.
Opravdu Zónu ticha navštěvují návštěvníci z jiných koutů vesmíru?
Raketa, která dopadla stovky kilometrů od cíle
Největší pozornost na sebe oblast přitáhla 11. července 1970. Americká armáda tehdy vypustila z Utahu výzkumnou raketu Athena RTV, která měla dopadnout na střelnici White Sands v Novém Mexiku. Raketa se však vymkla kontrole a zřítila se hluboko v poušti Mapimí.
Na její palubě byly mimo jiné dva malé kontejnery s radioaktivním izotopem kobaltu-57. Následovala rozsáhlá záchranná operace, během níž byly z místa odvezeny stovky tun kontaminované půdy. Američané kvůli zásahu vybudovali provizorní železniční trať, přistávací plochu i dočasné laboratoře.
Právě tato neobvyklá vojenská akce výrazně přispěla ke vzniku nejrůznějších spekulací. Místní obyvatelé začali spojovat havárii s údajnými anomáliemi oblasti a legenda o Zoně del Silencio se rychle rozšířila do celého světa.
Meteority padají častěji než jinde
Dalším důvodem, proč je oblast považována za výjimečnou, je velké množství meteoritů. Ve 20. století jich v okolí dopadlo hned několik. Dva zasáhly stejný ranč v letech 1938 a 1954, další významný meteorit dopadl v roce 1969 poblíž údolí Allende.
Pády jasných bolidů přilákaly geology i astronomy z různých zemí. Někteří badatelé se domnívají, že právě vysoká koncentrace meteoritického materiálu a hornin obsahujících magnetit mohla přispět ke vzniku pověstí o magnetických anomáliích.
Nejslavnější legendy ale nemají s geologií mnoho společného. Místní obyvatelé po generace vyprávějí o podivných světlech na obloze, zářících koulích nebo vysokých světlovlasých bytostech označovaných jako „Nordics“. Podle svědectví mají dokonale mluvit španělsky, žádat pouze o vodu a poté beze stopy zmizet. Na otázku, odkud pocházejí, údajně odpovídají jediné slovo: „Shora.“
Jiní lidé popisují nevysvětlitelné časové prodlevy nebo zvláštní světelné úkazy připomínající ohnivé koule sjíždějící po horských svazích. Přestože žádný z těchto příběhů nebyl vědecky potvrzen, staly se nedílnou součástí identity celé oblasti.
Krajina ukrývá stopy dávného moře
Ještě před miliony let pokrývalo tuto část Mexika prastaré moře Tethys. Jeho existenci dodnes připomínají zkamenělé mořské mušle, fosilie i rozsáhlá naleziště soli, která se zde stále těží. Poušť tak představuje unikátní geologickou kroniku dávné historie Země. Právě spojení pravěkých fosilií, meteoritů a neobvyklé krajiny dodává místu téměř mimozemský charakter.
Mapimí není pouze zemí legend. Biosférická rezervace patří mezi nejcennější chráněná území Mexika a slouží jako výzkumná stanice pro biology z celého světa.
Žije zde například ohrožená bolsonská želva, největší suchozemský plaz Severní Ameriky. Vyskytují se zde také vzácné druhy kaktusů, pouštních rostlin a živočichů přizpůsobených extrémním podmínkám. Díky minimálnímu světelnému znečištění patří oblast rovněž mezi nejlepší místa v Mexiku pro pozorování noční oblohy a fotografování Mléčné dráhy.
Věda versus legenda
Přestože je Zóna ticha často přirovnávána k Bermudskému trojúhelníku, většina vědců považuje tvrzení o záhadných silách za neprokázaná. Neexistují spolehlivé studie potvrzující, že by zde rádiové vlny systematicky mizely nebo že by kompasy přestávaly fungovat na větším území.
To však neznamená, že místo ztratilo své kouzlo. Právě směs skutečných historických událostí, geologických zvláštností, meteorických nálezů a lidových příběhů vytvořila jednu z nejznámějších záhad Latinské Ameriky.
Pro návštěvníky představuje Zona del Silencio především jedinečný zážitek a místo, kde lze na několik dní zcela zmizet z civilizace, obdivovat nekonečnou poušť, mimořádně jasnou noční oblohu a nechat se pohltit atmosférou, která dodnes podněcuje představivost cestovatelů, vědců i lovců záhad.
