Článek
Je to 20 let. Jednoho dne se stalo, že jsem chtěla od převahy třech chlapečků odletět na nejvzdálenější ostrov na co nejdelší dobu. Důvodů bylo přemnoho a tak jsem jim to jedno slunečné odpoledne oznámila. Bohužel zrovna čuměli na bednu, kde Nova inzerovala svůj nový pořad. Starší Matěj neváhal a hned tam zavolal a za chvíli byli u nás. Za pár dní nás kontaktovali, že hoši budou mít novou maminu a já se jich konečně na 10 dní zbavím. O opuštění puberťáků jsem měla jinou představu, ale každá změna byla dobrá. Zrekonstruovali jsme v Klánovicích starý dům po babičce, vytvořili okrasnou zahradu a novou mamču jsem pověřila jen shrábnutím listí.
Přistání v Žeravicích
Za to tady bylo práce jako na kostele. Nedokončený, ale útulný dům. Tři pejsci a několik štěňátek. Pak přišel vyklepaný taťka se dvěma krásnýma dětma. Nebudu je jmenovat, ale byly na rozdíl od taťky úplně v pohodě. Prostě jsme byli oba z jiného těsta. Já chtěla vidět MS v hokeji a on ani nevěděl, že se to hraje. Neustále mu volala žena a ptala se, jak se starám o jejich nemocného malého synka. Je dobře, že ta komunikace po telefonu pak zanikla. Po tom, co můj náhradní manžel pochopil, že nejsem jeho žena a nebudu tedy dělat co jeho manželka, jsme si začali rozumět. Omítli jsme chodbu, chodili venčit psy a dělali drobné věci z manuálu. Vzala jsem ho na tenis a fakt mu to šlo. Splnila jsem úkol jeho ženy a ušila mu slipy z gumiček. Náramně jsme se při zkoušení bavili. On mi pak otevřel krásný sklípek, kde stál uprostřed jeden demižon vína, který jsme pak spolu všichni vypili. Je škoda, že tyto záběry tam nebyly, protože vlastně o tom to je. Snažíte se pochopit jeden druhého, nechcete si ubližovat, zkoušíte si porozumět. A právě to mi v tom celém sestřihu chybělo. Tento projekt by měl být o tom, jak dva rozdílní lidé najdou společnou řeč a ne o tom, že se pořád hádají.
Jak je to s pravdou o natáčení
Mnoho lidí si myslí, že je to zinscenované, že Vás štáb do něčeho tlačí. Není to pravda, oni jen točí realitu, ale pak ji sestřihají, aby to bylo akční. Ty krásné momenty prostě v dokumentu nebyly. My jsme měli štěstí v tom, že jsme byli první účastníci a štáb nám dovolil všechno. Výlet do Lednice byl nádherný, bobová dráha, hasičský den, lidé byli úžasní. Ráda vzpomínám na režiséra Jirku Hornycha. Moji největší odměnou bylo, když mi holčička řekla na rozloučenou, že mě má ráda a dala mi pusu.
Moji puberťáčci
Nakonec jsem se na ně moc těšila a po čase se vzdálila na skutečnou dovču.
Vlastně to bylo přínosné, neb hoši pochopili, že je zase tolik neprudím a sami od sebe začali pomáhat v běžných nepatrných maličkostech.
A závěr
Ani den už bych nikdy nechtěla trávit čas s někým, o kom nic nevím. Byl to první díl a nevěděli jsme nic. Ti po nás už to vědí a já už to nesleduji.
