Článek
Žijeme ve světě, kde je nesmírně snadné ukázat prstem na někoho nebo na něco jiného. Za naši špatnou náladu může ranní déšť, za zpoždění do práce příšerná doprava, za náš kariérní neúspěch neschopný šéf a za nespokojenost ve vztahu pochopitelně náš partner. Je to lidské, je to pohodlné a z krátkodobého hlediska to skvěle chrání naše ego.
Z dlouhodobého hlediska je to ale naprosto zničující. Jediným skutečným lékem na tento syndrom oběti je hluboké pochopení starého českého rčení: Jaký si to uděláš, takový to máš. Tento lidový idiom v sobě totiž ukrývá dva mocné, vzájemně propojené koncepty – moderní psychologický princip radikální zodpovědnosti a prastarý východní zákon karmy.
Karma a radikální zodpovědnost: Dvě strany jedné mince
Když se řekne karma, mnoho lidí si představí jakýsi vesmírný bodovací systém nebo osudový trest. V jejím původním, nezkresleném významu jde ale o něco mnohem pragmatičtějšího: je to neúprosný zákon příčiny a následku. Karma nás učí, že naše myšlenky, slova a činy nevyhnutelně utvářejí naši budoucí realitu. Náš zítřek je jen ozvěnou našeho dneška. Nebo jak říká jedno z nejznámějších přísloví:
„Co zaseješ, to sklidíš.“
Radikální zodpovědnost je pak praktickým nástrojem, jak s touto karmou vědomě pracovat. Znamená to převzít 100% vlastnictví svého života. Člověk s tímto nastavením nečeká na záchranu a neobviňuje okolí. Plně chápe moudrost, kterou definoval už Buddha:
„Jsme to, co si myslíme. Vše, čím jsme, vzniká z našich myšlenek. Našimi myšlenkami tvoříme svět.“
Zásadní rozdíl: Vina vs. Zodpovědnost v praxi
Největší překážkou k přijetí tohoto přístupu je záměna dvou pojmů: viny a zodpovědnosti. Být za něco zodpovědný automaticky neznamená, že je to vaše vina. Vina se ohlíží do minulosti a hledá viníka. Zodpovědnost se dívá do přítomnosti a ptá se: „Co s tím teď mohu udělat?“
Představte si dva kolegy, Tomáše a Martina. Během nečekané firemní restrukturalizace dostanou oba ve stejný den výpověď.
Tomáš okamžitě spadne do role oběti. Tráví dny nadáváním na neschopné vedení, zlou ekonomiku a nespravedlnost světa. Utápí se v hořkosti a čeká, až si ho někdo všimne. Martin z toho pochopitelně také nemá radost, ale aplikuje radikální zodpovědnost. Ví, že vyhazov nebyl jeho vina (rozhodla situace na trhu), ale přijímá zodpovědnost za to, co bude dál. Sedne k počítači, aktualizuje životopis, osloví své kontakty a situaci vezme jako impuls k hledání pozice, která ho možná bude bavit víc. Za půl roku je Tomáš stále bez práce a plný vzteku, zatímco Martin nastupuje do nové firmy.
Startovací událost byla pro oba naprosto stejná. Rozdíl v jejich realitě vytvořila jejich volba – jejich karma. Tento princip geniálně vystihl švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung:
„Nejsem to, co se mi stalo. Jsem to, čím se rozhodnu stát.“
Jak tvořit svou realitu v praxi
Přerod z pasivního pasažéra na aktivního tvůrce vlastní karmy vyžaduje cvik. Zde jsou tři pilíře, o které se můžete opřít:
1. Změňte svůj vnitřní slovník
Slova, která používáme, formují naši realitu. Pokud říkáte „šéf mě vytočil“, odevzdáváte mu moc nad svými emocemi. Stoický filozof Epiktétos už ve starověku upozorňoval na to, kde leží skutečný problém:
„Lidé nejsou rozrušováni věcmi samotnými, ale tím, jak o nich smýšlejí.“
Zkuste pasivní fráze nahradit aktivními. Místo „nemám na to čas“ si přiznejte „není to pro mě priorita“. Místo „musím to udělat“ si řekněte „rozhodl jsem se to udělat“. Je to malá změna slov, ale obrovský skok v osobní síle.
2. Využijte prostor pro volbu
Mnoho energie ztrácíme tím, že automaticky a zbrkle reagujeme na vnější podněty – ať už je to hrubá zpráva, nebo špatné události ve zprávách. Právě vědomé pozastavení této automatické reakce je klíčem k převzetí kontroly. Psychiatr Viktor Frankl, který přežil hrůzy koncentračních táborů, napsal:
„Mezi podnětem a reakcí je prostor. V tomto prostoru leží naše moc vybrat si naši reakci. V naší reakci leží náš růst a naše svoboda.“
3. Zkroťte reflex stěžování si a začněte tvořit
Stěžování si je verbální potvrzení vaší bezmoci. Je to hlučné odmítání reality, aniž byste pohnuli prstem pro její změnu. Z pohledu radikální zodpovědnosti máte v jakékoliv nepříjemné situaci vždy jen tyto tři dospělé možnosti:
- Změnit to (pokud vám něco vadí, aktivně pracujte na nápravě).
- Odejít z toho (pokud to změnit nelze, nebo vám to za tu námahu nestojí, odejděte).
- Plně to přijmout (pokud nemůžete odejít ani situaci změnit, plně ji akceptujte – bez vnitřního odporu a reptání).
Cokoliv jiného je jen plýtvání vaší životní energií. Irský dramatik George Bernard Shaw popsal přístup tvůrců velmi jasně:
„Lidé vždy svalují vinu za to, kým jsou, na okolnosti. Já na okolnosti nevěřím. Lidé, kteří na tomto světě uspějí, jsou ti, kteří vstanou a hledají okolnosti, které chtějí, a když je nemohou najít, vytvoří je.“
Osvobozující paradox a výzva pro vás
Na první pohled může radikální zodpovědnost a neustálé vědomí vlastní karmy znít jako těžké břemeno. Proč byste měli nést tíhu všeho, co se vám děje?
Skrývá se v tom ale nádherný paradox: V okamžiku, kdy přestanete čekat, až se svět kolem vás změní tak, aby vám vyhovoval, získáte absolutní svobodu. Když přijmete, že každý je svého štěstí strůjcem, získáte zpět moc nad svým osudem. Zjistíte, že váš vnitřní klid nezávisí na počasí, na vládě ani na náladě vašeho okolí, ale výhradně na tom, jak vy sami přistoupíte k dnešnímu dni.
Zkuste si dát malou osobní výzvu: Naordinujte si 24hodinový absolutní detox od stěžování. Kdykoliv během následujícího dne ucítíte nutkání ukázat prstem na vnější okolnosti, počasí, provoz nebo druhého člověka, zastavte se. Zhluboka se nadechněte, využijte onen „prostor mezi podnětem a reakcí“ a zeptejte se sami sebe:
„Co s tím teď mohu udělat já?“ Možná budete překvapeni, kolik síly a svobody najednou držíte ve svých rukou.
