Článek
Jmenuje se Elizabeth.
Je jí něco přes 30. Má dvě malé děti. Manžela. Žije v zahraničí. Na Západě. Vždycky tam chtěla a před půl rokem se jí to konečně splnilo. Bydlí v čtyřpokojovém bytě s obrovskou terasou a výhledem na Alpy. Každé ráno tam vyjde s čerstvou kávou, a dívá se, jak se vrcholky hor balí do sněhové pokrývky. Těší se zimu, miluje zimní sporty a manžel ji nedávno koupil celosezónní permici. Nejen do jednoho střediska. Na celý region, pochopitelně. Aby mohla objevovat. To přece miluje.
Vrátí se dovnitř, pustí hudbu, nachystá výživnou a vyváženou snídani pro celou rodinu. Čerstvé, exotické ovoce je samozřejmostí. Děti se budí s úsměvem a přibíhají se s ní mazlit. Po společné snídani dá pusu manželovi, nasedne do nového SUV a odváží děti do školky. Mladší do jeslí, starší do bilingvální školky pro nadměrně nadané děti. Po cestě zpět se zastaví v lokální pekárně, koupí cappuccino a křupavý, čerstvý chléb. Kolik to stojí, neřeší. Manželova karta to unese.
Jde si zaběhat. V zeleni. Nejprve podél řeky, potom jezera. Dneska ji to jde, včera byla na józe a příjemně se protáhla. Vyhlíží Alpy a přemýšlí, jestli se zítra vydá na kopec doleva, nebo doprava. Záleží jenom na ní.
Doma si dá sprchu, upraví se a vydá se na oběd do místního bistra. Díky znalosti jazyků plynule pohovoří s majiteli, domluví novou zakázku a vrací se domů. Rozešle pár pár e-mailů, zaúkoluje účetní, přijme několik pozvánek na víkendový program. Může si vybírat.
Opět sedá do auta, které manžel včera natankoval. Jede do sauny. Cestou telefonuje s kamarádkou. Po sauně vyzvedne děti, setkají se s manželem a jdou společně na palačinky. Nebo do bazénu. Nebo na hřiště. Doma hrají společenské hry.
U večeře si vyprávějí, co přes den zažili, děti ládují krevetové kari a nadšeně se olizují.
Když děti usnou, zapálí svíčku, otevře víno a povídá si s manželem.
Pojedeme letos na Havaj?
_________________________________________________________________
Jmenuje se Alžběta.
Je jí něco přes 30. Má dvě malé děti. Manžela. Žije v zahraničí. Asi 1 000 kilometrů od domova. Před půl rokem se sem přestěhovali kvůli manželově práci. Bydlí v bytě s malou předzahrádkou, na které nic neroste. Teda roste, plevel.
Chtěla by výhled na Alpy, ale místo toho kouká jen do oken protějších domů. Kávovar nefunguje. Už zase prší. Kdyby aspoň sněžilo. Těší se zimu, miluje zimní sporty. Ale bůh ví, jak to tady se zimou bude. Doma měli byt na horách, v tom největším středisku. Tady bude muset dojíždět. Minimálně hodinu. A přespat v horském středisku si nemůže dovolit.
Vrátí se dovnitř, pustí hudbu. Do misek nasype cornflaky, nejlevnější. Zalije mlékem. Čaj dneska nedělá, nestíhá. Děti se hádají, kdo dostane misku s liškou. Nesnídá. Pobíhá po bytě. Balí. Hledá čisté oblečení. Jedno dítě nemá ani jedny ponožky, druhému je všechno malé. Nějaké oblečení nechali u rodičů a teď jim tu chybí.
Řev. Jedno dítě nechce holinky, druhé chce tátu. Táta tu není. Zase. Celá zpocená nasedne do ojeté Škodovky a odváží děti do školky. Mladší do jeslí. Starší do školky nechce, brečí. Zácpa. Zase. Přijedou pozdě. Zase. Mohla by s tím počítat, ale nepočítá. Nebo počítá, ale stejně s tím nic nedokáže udělat. Ráno nikdy nestíhá.
Po cestě zpět se zastaví v supermarketu. Snaží se vybírat jen to nejlevněšjí a výsledná cena ji zas a znova vyrazí dech. Uf. Teď ještě zaplatit parkování. Raději hotově. Kdyby platila kartou, manžel by viděl, kolik utrácí.
Jde si zaběhat. Musí alespoň na chvilku vypnout hlavu. Okolní krajinu ani nevnímá, chtěla by být doma. Běží, ale musí zastavit. Na to, že už rok běhá se vůbec nezlepšuje. Měla by trénovat kopce, ale na to, aby se vydala do hor, nemá čas.
Doma si dá rychlou sprchu, oblékne se a k obědu dojí zbytky od večeře. Během jídla pročítá inzeráty. Otevře email. Desítky odmítnutí. Zase to nevyšlo. Nikdy si tu práci nenajde. Chce se jí brečet. Kdyby si tak mohla alespoň s někým popovídat. Nikoho tu nemá.
Opět sedá do auta, musí ještě natankovat. A taky přezout pneumatiky. Jede do servisu, ale ty mají volno až za měsíc. Ještě sběrný dvůr. Rychle, než zavře školka. Vybírá ten nejbližší u školky, ale není si jistá, jestli tam může, když bydlí v jiné obci. Cítí se jako vetřelec. Zase.
Snaží se být nenápadná. Vysype plechovky ke kovu. Když jí na to upozorní, všechno sesbírá a zkusí to znovu. Tentokrát vysypala konzervy od jídla k plechovkám od nápojů. Popelář si ťuká na čelo. Špatně. Zase.
Pospíchá pro děti. Jsou unavená, hladové. Zácpa. Domů dojedou za tmy. Posadí je před televizi, aby mohla připravit večeři. Dneska se snaží, bude rizoto.
U večeře brek. Děti chtějí suchou rýži.
Když děti usnou, hodinu uklízí, pak pustí televizi, otevře víno a usne, než manžel přijde z tréninku.
Kdy už pojedeme domů?
