Článek
Jaká je realita u čerpacích stanic?
Jako člověk z oboru a spolumajitelka malé rodinné čerpačky, která NENÍ součástí žádné sítě, říkám jasně: DISTRIBUCE musí zlevnit!
Naše nákupní cena nafty se tento týden pohybovala PŘES 46 Kč/l (a klidně až k 50 Kč/l u spotu). Prodáváme teď za 47,90 (tedy s férovou marží).
Při ceně 51,9 Kč/l na dálnici vychází hrubá marže čerpačky zhruba 5 Kč – a to ještě bez započtení nákladů, slev a všeho, co provoz pumpy stojí. Celková průměrná hrubá marže čerpaček? Dlouhodobě kolem 1–2 Kč/l. To ostatně potvrzuje i Ministerstvo financí.
Takže kde je těch „zbylých“ 5 Kč, o kterých premiér mluví?
Odpověď je nepříjemná: musí tedy být V DISTRIBUCI. A tam hraje hlavní roli stát!
Největší distributor je státní ČEPRO. A zároveň provozuje síť Eurooil, kde jsou ceny na totemu podezřele nízko. Někdy dokonce níž než ONO. Jak je to možné? Jednoduše – snížená marže u čerpaček je kryta zvýšenou distribuční marží a na stojanu to vypadá hezky. Jenže tohle není férový konkurenční boj. To je křivení trhu!
A teď to hlavní: stát na vysokých cenách vydělává. Čím dražší palivo, tím víc vybere na DPH. Největším distributorem je také státní podnik, který s 5ti korunovou marží musí také solidně vydělávat! Takže se premiér se svým tlakem na distributory trefil do černého!
Ať státní podnik přestane dotovat své čerpací stanice a sníží si distribuční marži! Cena klesne na celém trhu všem!
Tohle není férový boj za zákazníka. Tohle jsou nekalé obchodní praktiky!
A pokud má někdo něco vyšetřovat, pak by to měl být Antimonopolní úřad (ÚOHS) – a zaměřit se právě na tyto praktiky!
Data mluví jasně. Stačí je neignorovat.
