Článek
Relaxace, jako základní složka, začíná u postele. Je to jakási kotva pokojíčku, místo, kde dítě tráví třetinu svého života. Stejně jako alchymista hledá nejlepší místo pro svůj kotlík, i my musíme postel umístit moudře – co nejdále od dveří, s výhledem na ně, a rozhodně ne do energetického průvanu mezi oknem a dveřmi. Postel by měla být jako bezpečný přístav, obklopená klidem a pohodlím.
Kreativní zóna je jako hravý kaleidoskop barev a textur. Zde hraje hlavní roli podlaha, která hřeje a láká k objevování. Koberec, co je příjemný na dotek, je jako měkká zem, po které se dá běhat bosky a tvořit každý krok. Zatímco kolem postele volíme tlumené barvy, v této části pokojíčku vítáme pestrobarevné hračky a dekorace, které podněcují fantazii a radost z objevování.
Studijní část je jako tichý kout knihovny, kde se člověk ponoří do světa vědění. Pro školáka je nutné vytvořit pracovní prostor, kde se sny proměňují v cíle. Stůl by měl stát co nejblíže u okna, aby denní světlo prosvítilo myšlenky jako paprsky slunce v čiré vodě. Ne vždy nám prostor toto uspořádání dovolí, a pak se musí dítě dívat do zdi – to je však jako čelit výzvám, které nás učí najít světlo i tam, kde ho na první pohled není.
Dětský pokoj je tedy místností tří v jednom, kde se mísí obývací pokoj, ložnice a pracovna v jednom harmonickém celku. Na stropě by mělo být jediné silné centrální osvětlení, které rozjasňuje celý prostor jako slunce po dešti. Lampičku pak umístíme k posteli, aby děti mohly číst nebo se nechat ukolébat jemným světlem do říše snů. Tak, jako v alchymii, i zde je důležité najít správnou rovnováhu mezi všemi elementy, aby vznikl prostor, kde se dítě může cítit bezpečně, svobodně a inspirovaně.
