Článek
Navenek působím klidně. Uspořádaně. Lidé by do mě nikdy neřekli, že právě já potřebuji v posteli cítit sílu, napětí, lehkou dominanci. Dlouho jsem tomu nevěřila ani já sama.
Vychovávali mě k tomu, že žena má být jemná. Citlivá. Že správný sex je romantický, pomalý a plný svíček. A když jsem zjistila, že mě víc vzrušuje pevné sevření, intenzivní tempo a pocit, že ztrácím kontrolu, myslela jsem si, že je se mnou něco špatně.
S prvním partnerem jsem o tom mlčela. Přizpůsobila jsem se jeho představě. Když byl opatrný, byla jsem opatrná. Když se ptal, jestli mi to stačí, přikyvovala jsem. Nechtěla jsem působit „divně“. Nechtěla jsem být ta, která chce moc.
Jenže uvnitř jsem cítila frustraci. Ne proto, že by byl špatný milenec. Ale protože jsem potlačovala část sebe.
Poprvé jsem si dovolila být upřímná až o několik let později. Bylo to spontánní. Řekla jsem nahlas, že chci víc intenzity. Že potřebuji cítit jeho sílu. Vyslovit to mě stálo víc odvahy než jakýkoli jiný intimní krok.
Čekala jsem odsouzení. Nebo úsměšek.
Místo toho přišlo překvapení a zvědavost.
Drsnější sex pro mě neznamená násilí. Znamená důvěru. Znamená vědomé překročení komfortní zóny, kde oba víme, že si nic neděláme bez souhlasu. Znamená to hrát si s mocí, ale mít jistotu, že ji můžu kdykoli zastavit.
Tohle mi trvalo pochopit.
Dřív jsem měla pocit, že když chci být občas „pod kontrolou“, popírám svou sílu jako ženy. Že to není dost feministické. Že silná žena má být vždy dominantní, vždy v čele.
Jenže moje sexualita není politické prohlášení. Je to osobní prostor, kde si dovoluji být jiná než přes den.
Nejvíc mě zraňovaly stereotypy. Když jsem se svěřila kamarádce, že mám ráda tvrdší přístup, zasmála se a řekla: „Tak hlavně aby tě někdo nezneužil.“ Jako by moje touha automaticky znamenala nebezpečí. Jako bych si koleduje o problém.
Právě naopak. Nikdy jsem nebyla opatrnější než teď. Mluvím o hranicích. O bezpečí. O tom, co je pro mě příjemné a co už ne. Paradoxně jsem se díky tomu naučila víc komunikovat než kdy dřív.
Drsnost bez komunikace je riziko. Drsnost s respektem je intenzivní zážitek.
Nejde o modřiny ani o extrémy. Jde o energii. O to, že cítím jeho rozhodnost. Že si mě vezme k sobě s jistotou. Že mezi námi přeskočí jiskra, která není jen něžná, ale i syrová.
Dlouho jsem se po sexu omlouvala. Říkala jsem věty typu: „Snad jsem to nepřehnala.“ Nebo: „Promiň, že jsem chtěla víc.“ Dnes už ne.
Pochopila jsem, že moje touhy nejsou útokem na nikoho. Nejsou známkou zvrhlosti ani nedostatku citů. Jsou součástí mě.
Ne každému partnerovi to bude vyhovovat. A to je v pořádku. Stejně jako já nemůžu chtít, aby každý sdílel mou představu o intenzitě. Kompatibilita není samozřejmost.
Ale už se kvůli tomu nezmenšuji.
Možná někomu připadám příliš náročná. Možná se najdou tací, kteří si o mně udělají rychlý soud. Jenže já vím, že právě přijetí vlastní sexuality mi dalo větší klid než roky přetvářky.
Mám ráda drsnější sex. Neznamená to, že nemiluji něhu. Jen vím, že moje tělo reaguje silněji na napětí než na opatrnost.
A už se za to neomlouvám.
