Článek
Eloá bylo pouhých dvanáct let, když potkala devatenáctiletého Lindemberga Alvese. Její matce se zpočátku nelíbilo, že dcera chodí s někým o tolik starším, nakonec jí ale nechtěla bránit ze strachu, že by se scházeli tajně.
Zpočátku mezi nimi všechno fungovalo docela dobře. Lindemberg se k Eloá choval hezky a ona v něm viděla svou první velkou lásku. Postupem času se ale začaly objevovat hádky a jeho žárlivost. Vadilo mu, když Eloá trávila čas s kamarády nebo chodila na rodinné oslavy. Několikrát se rozešli, ale vždy se k sobě znovu vrátili.
V září 2008 se jejich vztah znovu rozpadl. Tentokrát už ale Eloá návrat odmítla a Lindemberg se s tím nedokázal smířit. Snažil se ji přesvědčit, aby mu dala ještě jednu šanci, ale ona už s ním být nechtěla. O několik týdnů později se vrátil.
Do bytu přišel se zbraní
Bylo 13. října 2008. Eloá doma se svými třemi spolužáky pracovala na školním projektu, když se u dveří objevil Lindemberg. Tentokrát ale nešlo o usmíření. Vtrhl dovnitř se zbraní a všechny čtyři držel v bytě jako rukojmí.
Později začal mít otec jednoho ze spolužáků obavy, protože se mu syn dlouho neozýval. Vypravil se proto k Eloá domů. Když zaklepal na dveře, Lindemberg mu řekl, že všechny uvnitř zadržuje, a varoval ho, aby nevolal policii.
Zpráva se přesto dostala ven a k domu brzy dorazila první hlídka. S únoscem se během večera spojil také Eloáin otec. Lindemberg mu umožnil mluvit s dcerou, aby mu potvrdila, že je uvnitř. Otec s ní pak chtěl mluvit ještě přes dveře, ale to už mu nedovolil.
Desítky hodin čekání na záchranu
Vyjednávání pokračovalo několik hodin. Lindemberg byl chvílemi klidnější, jindy propadal vzteku. Eloá napadal, fackoval ji, kopal do ní a tahal za vlasy. Tvrdil, že je nesmírně nervózní a sám neví, co udělá.
Později propustil oba chlapce. Eloá a její spolužačka Nayara však zůstaly uvnitř. Před domem se mezitím shromažďovali další policisté, novináři a lidé, kteří chtěli sledovat, co se bude dít.
První noc byla pro obě dívky dlouhá. Když se Lindemberg chystal spát, svázal je lepicí páskou a kusy oblečení, aby nemohly utéct.
Nad ránem je znovu probudil. Eloá začala křičet a Lindemberg jí pohrozil, že pokud nepřestane, ublíží Nayaře.
Z únosu se stala televizní show
O několik hodin později se situace na chvíli uklidnila. Dívky už nebyly svázané, najedly se a dívaly se na televizi. Lindemberg působil klidněji a dovolil jim také osprchovat se.
Pak ale v televizi uviděl záběry domu a reportáž o probíhajícím únosu. Rozčílilo ho, když zaznělo, že při policejním zásahu by mohly obě dívky zemřít. Do té chvíle uvažoval o tom, že propustí Nayaru. Po televizní reportáži ale svůj záměr změnil.
Byl velmi citlivý na dění kolem domu. Rozladila ho například i změna vyjednavače, protože si zvykl na policistu, se kterým předtím mluvil.
Z únosu se postupně stávala událost, kterou sledovalo obrovské množství lidí. Kamery mířily do oken bytu, kde byly stále uvězněné dvě mladé dívky s ozbrojeným únoscem.
Odpoledne Lindemberg několikrát vystřelil směrem k lidem a policistům před domem. Nikdo nebyl zasažen. Později znovu slíbil Nayařinu otci, že jeho dceru pustí.
Tlak na únosce sílí
K večeru policie nechala odpojit vodu a elektřinu, aby na Lindemberga vytvořila větší tlak. V bytě se setmělo a on požadoval, aby byla elektřina znovu zapnuta. Během vyjednávání se mu navíc vybil telefon, kterým komunikoval s policií, a jednání se na chvíli zastavilo. Policie nakonec dodávku elektřiny obnovila. Krátce před půlnocí pak Lindemberg splnil svůj slib a Nayaru propustil.
Policie ji nechala vrátit se k únosci
O dva dny později požadoval její návrat jako jednu z podmínek dalšího vyjednávání a policie s tím souhlasila. Podle jejího otce ale rodina počítala pouze s tím, že se půjde k domu domluvit, nikoliv že znovu vstoupí dovnitř.
Nayara se přiblížila k bytu a začala s Lindembergem mluvit. V jednu chvíli se dveře otevřely. Stál uvnitř se zbraní a Nayaru vtáhl zpět. Během několika vteřin tak byla znovu v zajetí.
Do vyjednávání vstoupila moderátorka
Následující den se do vyjednávání dostala také média. Televizní moderátorka Sônia Abrão navázala s Lindembergem telefonický kontakt a rozhovor odvysílala živě. Snažila se ho přesvědčit, aby dívky propustil a vzdal se policii.
Rozhovor později vyvolal velkou kritiku. Televizní stanice s ním totiž telefonovala v době, kdy policie potřebovala dál vyjednávat. Média tak nebyla jen pozorovatelem celé situace, ale začala do ní přímo vstupovat.
Čas ale pracoval proti všem. Eloá a Nayara byly stále uvnitř bytu a Lindemberg měl u sebe zbraň. Po několika dnech už bylo zřejmé, že únos nebude možné ukončit pouhým vyjednáváním.
Po 100 hodinách přišel zásah
17. října se policie rozhodla k zásahu. GATE, speciální jednotka určená pro podobné situace, dostala rozkaz vstoupit do bytu. Vyrazili dveře a vtrhli dovnitř. V tu chvíli se ozvaly výstřely.
Lindemberg zasáhl obě dívky. Nayaru střelil do obličeje, Eloá utrpěla zranění hlavy a třísla. Policisté ho okamžitě zadrželi a obě dívky odvezli do nemocnice.
Eloá byla ve velmi vážném stavu. Přes veškerou snahu se ji nepodařilo zachránit a 18. října zemřela.
Nayara přežila a 22. října byla z nemocnice propuštěna domů. Ještě téhož dne vypovídala o tom, co se během únosu odehrálo. Její svědectví později pomohlo objasnit průběh celého případu.
Pochybnosti kolem policejního zásahu
Postup policie se po tragickém konci případu stal předmětem velké kritiky. Nejvíce otázek vyvolal návrat Nayary do bytu a samotný zásah GATE.
Policie později uvedla, že jeden výstřel zazněl ještě před zásahem a obávala se, že Lindemberg některou z dívek postřelil. Nayara ale tvrdila, že před jejich vniknutím nikdo nestřílel. I tato okolnost vyvolala pochybnosti o policejním postupu.
Lindemberg stanul před soudem v roce 2012. Za vraždu Eloá, únos a další trestné činy dostal trest odnětí svobody na 98 let a 10 měsíců. O rok později ale odvolací soud jeho trest snížil na 39 let a 3 měsíce.
Zdroje:
Memória Globo / Tjsp / BOL
