Článek
Začalo to návštěvou u kartářky. Pak tam zašla znovu a nakonec si koupila vlastní karty. Nejdřív si je vykládala jen tak, ze zvědavosti. Časem ji to ale nějak pohltilo a začala hledat odpovědi skoro na všechno. Když řešila něco důležitého, udělala si výklad a podle něj se rozhodovala. Zpočátku jsme to brali s rezervou. Jenže pak se začala ptát i na svůj osobní život.
Jednou si udělala výklad na manželství. Vyšlo jí, že tenhle vztah už nemá budoucnost a že do jejího života přijde jiný muž, se kterým bude mnohem šťastnější. Do té doby přitom o manželovi mluvila úplně normálně. Občas si postěžovala, tak jak to dělá každý, ale nic vážného.
Jenže po tomhle se na něj začala dívat jinak. To, co dřív neřešila, jí najednou začalo lézt na nervy. Vadilo jí, jak se manžel chová, co říká, co dělá, a začala mít pocit, že spolu vlastně nemají nic společného. A čím víc o tom přemýšlela, tím víc byla zvědavá, kdo bude ten nový muž, kterého jí karty přisoudily.
Od té doby začala chlapy kolem sebe vnímat trochu jinak. A netrvalo dlouho a do role toho „jiného muže“ si dosadila našeho šéfa. Byl o pár let starší, měl rodinu a k podřízeným se choval přátelsky. Občas ji pochválil za práci, zeptal se, jak co dopadlo, zkrátka nic neobvyklého. Ona si to ale začala vykládat po svém a byla si čím dál jistější, že je to on.
To, že je ženatý, jí vůbec nepřekáželo. Budoucnost už přece byla jasná. Nakonec ji nenapadlo nic lepšího než mu napsat dopis. V něm mu vysvětlila, že jí ho předpověděly karty a že by se neměl bát svých citů, protože podle nich mají být spolu.
Šéf si dopis přečetl, ale rozhodl se, že to nechá být. Jednoduše ho ignoroval a doufal, že jí to dojde. Jenže v kanceláři začalo být dusno. Přestal ji chválit a jejich rozhovory se omezily na to nejnutnější. Jeho chladné chování však brala jako další důkaz. Byla přesvědčená, že se šéf jenom bojí přiznat, co k ní cítí.
Nakonec jí ale došlo, že tudy cesta nepovede, a z práce odešla. Později jsem se dozvěděl, že se rozešla s manželem a začala hledat novou lásku. Sice si někoho našla, ale skončilo to dluhy a velkým zklamáním.
Já vlastně ani nevím, co si o tom myslet. Každopádně takhle nějak to může dopadnout, když člověk začne brát karty až moc vážně. Pak kvůli něčemu, co dost možná ani neexistuje, přijde o to, co doopravdy má.
