Článek
V noci z 29. na 30. září 2005 probudily desetiletou Robin Doan výstřely. Nejprve si myslela, že se jí to jen zdá. Jenže další rána vyšla hned poté. Když otevřela oči, pochopila, že střelba se ozývá přímo z domu. Ozval se křik její matky a těžké kroky na chodbě.
Pak se kroky zastavily těsně před jejím pokojem. Následovaly dva výstřely směrem k posteli. Jedna kulka ji lehce zasáhla do nohy a paže, další uvízla v nábytku vedle ní. Robin zůstala ležet bez hnutí. Neplakala, nekřičela, snažila se ani nepohnout.
Útočník pak odešel do pokoje jejího bratra. Ozvaly se další výstřely. Zach Doan (14) byl zastřelen ve své posteli a podle vyšetřovatelů se pravděpodobně ani nestihl probudit. Jejich rodiče už v té době byli mrtví.
Dvě hodiny mezi životem a smrtí
Robin zůstala bez hnutí více než dvě hodiny. Nevěděla, jestli je střelec pryč. Bála se pohnout, aby na sebe neupozornila. Teprve když si byla jistá, že je v domě ticho, vstala, vyšla ven a zavolala na linku 911. Byla noc, chladno a kolem jen prázdná silnice a tma. Na příjezd policie čekala sama.
Operátorka na druhém konci linky ji uklidňovala a zůstala s ní na telefonu. Robin říkala, že slyšela křik své matky a že si myslí, že jsou všichni mrtví. Hlídky byly na cestě, ale dům stál několik minut od města a čekání se zdálo nekonečné.
Policie nachází tři těla
Jako první dorazil zástupce šerifa. Robin se k němu rozběhla ještě s telefonem u ucha. Během několika minut přijeli další policisté.
Místo uzavřeli a začali s ohledáním. Bylo zřejmé, že střelba začala hned po vykopnutí dveří. Michell Conradová (35) utrpěla šest střelných ran. Brian Conrad (33) byl zasažen třikrát, stejně jako jejich syn. Nic nenasvědčovalo loupeži a z domu nezmizely žádné cennosti.
Otázka byla jediná: kdo přijel a proč začal střílet?
Stopa vede do Missouri
Odpověď ležela stovky kilometrů daleko. Den před útokem byl v Pineville ve státě Missouri zastřelen Orlie McCool a jeho snacha Dawn McCool. Z jejich domu zmizel pickup Dodge Dakota. O několik hodin později tímto vozem pachatel projížděl Texasem.
Když byl vůz následující den zastaven u hranic v El Pasu, policisté už věděli, že jde o vůz spojený s dvojnásobnou vraždou. Za volantem seděl třiadvacetiletý Levi King (23). U sebe měl zbraně a zpočátku byl podezřelý jen v případu z Missouri.
Spojení s vraždou na samotě přišlo až později. Při výslechu se zmínil, že „v Texasu jsou ještě čtyři“. Porovnání časové osy a balistická expertiza následně spojila nábojnice z Texasu se zbraní zajištěnou po jeho zadržení.
Brzy bylo jasné, že rodinu neznal. Podle obžaloby sjel z dálnice náhodně, projížděl venkovskou oblastí a zastavil u prvního osamělého domu, který uviděl. Nešlo o osobní spor ani plánovanou pomstu. Měl jen chuť zabíjet. Vykopl dveře a hned po vstupu začal střílet.
Muž na útěku
Nešlo přitom o jeho první střet se zákonem. Už v roce 2002 byl Levi King odsouzen za vloupání do domu souseda, který následně zapálil. Dostal čtrnáctiletý trest, z něhož si odpykal necelé tři roky ve věznici, než byl přeřazen do přechodného zařízení s mírnějším režimem. Odtud krátce před vraždami bez povolení odešel a byl veden jako uprchlý.
Dva státy, dva soudy
Levi King stanul před soudem ve dvou státech. Nejprve v Missouri, kde se v roce 2007 přiznal k vraždě Orlieho McCoola a jeho snachy Dawn. Uzavřel dohodu o vině a trestu a dostal dva po sobě jdoucí doživotní tresty.
Poté následoval proces v Texasu, který vyvrcholil v říjnu 2009. Státní zástupci usilovali o trest smrti. Soud se opíral o balistické důkazy i nahrávku tísňového hovoru. Vypovídala také jediná přeživší, Robin Doan, která popsala jak přišla o celou rodinu a vyjádřila podporu trestu smrti.
Obhajoba Leviho Kinga poukazovala na jeho problematické dětství. Podle svědectví vyrůstal v prostředí plném drog, alkoholu a zbraní. Zazněly také informace o jeho duševních potížích, včetně bipolární poruchy a schizofrenie.
Porota se nakonec rozhodla proti trestu smrti a odsoudila ho k doživotnímu vězení bez možnosti podmínečného propuštění.
Pohled do očí
Během procesu se Robin Doan snažila na něj nedívat. Nakonec to ale nedokázala a podívala se mu do očí. Později řekla, že v jeho pohledu neviděla nic – jen chlad a prázdnotu.
Život poté
Po vraždách byla kvůli bezpečnosti dočasně umístěna na chráněném místě a následně vyrůstala u svého biologického otce.
Po letech uvedla, že mu odpustila – ne proto, že by zapomněla, ale proto, že nechtěla zůstat uvězněná v hněvu.
Zdroje:
