Článek
Paul Wolscht žil dlouhá léta životem, který zvenčí působil docela obyčejně. V roce 1986 se oženil a s manželkou Marií strávil v manželství více než dvacet let, během kterých společně vychovali sedm dětí. Pracoval jako automechanik a někdy si přivydělával i nočním roznášením novin.
Podle vlastních slov se už od dětství ale cítil spíše jako dívka.
Své pocity dlouho skrýval, přesto o nich jeho žena věděla a zpočátku mu dokonce pomáhala s ženským oblečením.
Zásadní zlom nastal v roce 2009, kdy mu bylo kolem čtyřiceti pěti let. Rozhodl se žít jako žena a zahájil hormonální terapii. Tím se však jeho dosavadní život začal rozpadat. Manželka mu dala na výběr: buď se svého rozhodnutí vzdá, nebo odejde. Paul si nakonec sbalil několik tašek s oblečením a odjel do Toronta, kde začal vystupovat pod novým jménem Stefonknee Wolscht.
Po odchodu z domova se musel vyrovnat s rozpadem rodiny i právními spory. Jeho bývalá manželka dosáhla vydání zákazu přiblížení. Děti zůstaly v její péči a kontakt s Paulem se postupně přerušil.
Těžké období a nečekané setkání
Těžká životní situace se podepsala i na jeho psychickém stavu. V roce 2009 skončil v nemocnici kvůli sebevražedným myšlenkám. O tři roky později ho čekala další bolestná událost. Jeho nejstarší dcera se měla vdávat. Na svatbu ho sice pozvala, ale pod podmínkou, že přijde oblečený jako otec rodiny a posadí se dozadu, stranou od ostatních příbuzných. Paul to odmítl a v den svatby se pokusil o sebevraždu.
Novou životní etapu začal až díky internetové seznamce zaměřené na fetiše, kde se seznámil s Adrianem. Ten ho pozval na oběd a postupně mezi nimi vzniklo blízké přátelství. Později ho Adrian představil své manželce Sereně a společně mu nabídli zázemí ve svém domově. Paul si k nim vytvořil tak blízký vztah, že jim začal říkat „mámo“ a „táto“.
Terapie hrou v roli dítěte
V jejich domácnosti našel zázemí, kde mohl začít naplňovat svou představu o dětství. Zpočátku se vžíval do role osmileté dívky. Když si ale hrál se sedmiletou vnučkou svých „adoptivních rodičů“, přála si, aby byl její „mladší sestřičkou“. Proto se nakonec rozhodl přijmout věk šesti let.
Začal nosit dětské šaty, hrát si s panenkami, malovat, vybarvovat omalovánky a sledovat pohádky. Sám tomu říká „terapie hrou“.
Život v roli dítěte mu poskytuje únik od dospělých starostí a možnost prožívat dětství způsobem, který mu podle jeho vlastního vyjádření chyběl. Zároveň se ale věnuje i běžným činnostem dospělého života. Stále řídí auto, chodí na kávu, nakupuje a vyřizuje běžné každodenní záležitosti.
Zatímco Paul našel nový domov a lidi, které začal považovat za své rodiče, jeho bývalá manželka Maria zůstala sama se sedmi dětmi. Musela čelit psychickému tlaku, finančním potížím a také dětem vysvětlovat, proč jejich otec odešel a už se nevrátí.
Příběh obletěl svět a přišly výhrůžky
V prosinci 2015 se Paulův příběh dostal do širšího povědomí veřejnosti. V magazínu Daily Xtra vyšel rozhovor, v němž vystupoval už pod svým novým jménem Stefonknee. Jeho příběh se rychle rozšířil do médií a vyvolal také vlnu nenávistných reakcí. Začal dostávat stovky výhrůžných zpráv, v nichž mu lidé vyhrožovali zastřelením, stětím i zohavením.
Ze strachu o svůj život se proto rozhodl skrývat. V prosinci téhož roku zveřejnila torontská policie na Twitteru, dnes síti X, oznámení, že je pohřešovaný. O čtyři dny později se sám přihlásil policii v Peterborough a vysvětlil, že je v bezpečí, ale ukrývá se před lidmi, kteří mu vyhrožují.
V roce 2024 vydal autobiografii Holding On by a Thread: A Trans Memoir, v níž se ohlíží za svým životem a rozhodnutími, která mu ho navždy změnila.
Svoboda, nebo sobecké rozhodnutí?
Příběh Paula Wolschta dodnes vyvolává rozporuplné reakce. Zatímco někteří v jeho rozhodnutí vidí odvahu žít podle sebe, jiní mu vyčítají, že kvůli vlastnímu štěstí opustil manželku a sedm dětí. Zůstává tak otázkou, kde končí osobní svoboda a začíná odpovědnost vůči nejbližším.
Anketa
Zdroje:
