Článek
Anita Cobby, 26letá zdravotní sestra, bydlela v Blacktown a pracovala v Sydney. V sobotu 1. února se po práci sešla s přáteli na večeři v nedalekém Redfernu a později večer nasedla na vlak domů. Kolem 22. hodiny vystoupila na nádraží v Blacktownu. Odtud obvykle volala otci, aby pro ni přijel. Jenže tentokrát byly telefonní budky mimo provoz a na stanovišti nestál ani jediný taxík. Vydala se proto domů pěšky.
Stačila chvíle a zmizela beze stopy
Šla sama z nádraží, když u ní zastavilo auto s pěti muži. Dva z nich vyskočili ven a násilím ji vtáhli dovnitř, i když se bránila a křičela. Její křik slyšela rodina z nedalekého domu a vyběhla ven, ale auto zmizelo dřív, než mohli zasáhnout. Jeden z přítomných okamžitě zavolal policii.
Krátce nato dorazil domů další člen rodiny se svou přítelkyní. Jakmile se dozvěděli, co se stalo, nasedli do auta a vydali se únosce hledat. O několik minut později narazili na opuštěné vozidlo u odlehlého pozemku. Zpomalili a v kuželu světlometů si prohlédli okolí, ale protože nic nenasvědčovalo tomu, že jde o hledané auto, odjeli zpět. Netušili, že útočníci se v tu chvíli skrývají jen kousek od nich ve vysoké trávě.
Jakmile se okolí znovu uklidnilo, vrátili se k autu a pokračovali dál.
Cesta se změnila v hodiny utrpení
Už během první jízdy ji nutili, aby se svlékla, a když odmítla, začali ji bít. Při útoku utrpěla vážná zranění v obličeji, včetně zlomenin. Došlo i k prvnímu sexuálnímu násilí.
Během cesty ji připravili o peníze, které později použili při zastávce na čerpací stanici. Poté ji odvezli na odlehlé místo za městem, kde napadení pokračovalo – opakovaně ji znásilňovali a bili, zatímco byla stále slabší a bezmocnější. Nakonec ji odvlekli přes ostnatý drát do pole, kde ji drželi ještě několik hodin.
Všechno směřovalo k jedinému konci
Poté se mezi sebou začali dohadovat, co dál. Bylo jim jasné, že by je mohla poznat – viděla jejich tváře a slyšela jejich jména. Obavy z odhalení nakonec převážily. Jeden z nich přesvědčil ostatní, že ji musí umlčet, a ti mu v tom nebránili.
Pak vytáhl nůž a za přihlížení ostatních jí podřízl hrdlo. Z místa odjeli a nechali ji ležet v poli.
Doma zatím nic netušili
Když se její matka Grace Lynchová následující ráno probudila, všimla si, že Anita nepřišla domů. Nejprve tomu nepřikládala velkou váhu – stávalo se, že přespala u přátel.
Zlom nastal odpoledne, kdy z nemocnice volali, že se Anita nedostavila na směnu. V tu chvíli bylo jasné, že je něco v nepořádku.
Rodina začala obvolávat známé a příbuzné a snažila se zjistit, kde by mohla být. Do pátrání se postupně zapojil i její manžel, se kterým v té době žila odděleně.
Byla tam celou dobu
Její tělo bylo nalezeno o dva dny později v odlehlém poli u Prospectu. Farmáře, který pozemek vlastnil, zaujalo nezvyklé chování jeho krav – stály těsně u sebe a v kruhu se shlukovaly kolem jednoho místa. Když se šel podívat blíž, uviděl nahé tělo mladé ženy, nesoucí stopy brutálního násilí.
Koroner později potvrdil, že Anita byla před smrtí opakovaně znásilněna několika pachateli a brutálně bita. Měla zlomený nos i obě lícní kosti a její tělo neslo četné stopy násilí.
Pravda začala vycházet najevo
Následovalo rozsáhlé vyšetřování. Policie začala shromažďovat svědectví z okolí nádraží i místa únosu a postupně zmapovala průběh celé noci.
Případ postupoval rychle a policii se během krátké doby podařilo vytipovat skupinu mladých mužů z okolí Blacktownu. Na základě svědectví a dalších stop je postupně zadržela a začala vyslýchat.
Brzy se ukázalo, kdo za činem stál. Byli jimi John Travers (18), Michael Murdoch (18) a bratři Michael Murphy (33), Gary Murphy (28) a Les Murphy (22).
Napětí bylo cítit na každém kroku
Zadržení pachatelů vyvolalo vlnu hněvu. Před budovami policie i soudu se shromažďovaly davy lidí, kteří požadovali spravedlnost.
Při jejich převozu dav bušil do policejní dodávky a křičel, zatímco policie se snažila udržet situaci pod kontrolou. Před soudem se objevila i oběšená figurína jako symbol toho, jaký trest si podle některých zasloužili.
Spravedlnost nakonec dostihla všechny
Soud s obviněnými sledovala celá země. Všech pět mužů bylo shledáno vinnými a odsouzeno k doživotnímu trestu bez možnosti podmíněného propuštění.
Jeden z odsouzených, John Travers, zemřel ve vězení v roce 2024 po dlouhodobém boji s rakovinou. Zbytek skupiny si své tresty odpykává dodnes a zůstává za mřížemi.
Zdroje:
