Článek
Pro člověka, který sexsomnii zažívá, může být nejpodivnější právě to, že o ničem neví. Zatímco partner jeho chování vnímá, on sám může dál spát. Po probuzení si pak nemusí pamatovat vůbec nic.
Tento stav patří mezi takzvané parasomnie, tedy poruchy spánku spojené s neobvyklým chováním během noci. Nejčastěji vzniká při částečném probuzení z NREM spánku. Člověk se tak může pohybovat a reagovat na okolí, aniž by byl skutečně vzhůru.
Projevy mohou být různé. Někdo partnera hladí, líbá, dotýká se ho nebo se pokouší navázat sexuální kontakt. V některých případech dochází i k pohlavnímu styku.
Co může noční epizodu spustit?
Jedním z nejčastějších faktorů je nedostatek spánku. Roli může hrát i nepravidelný režim, stres nebo alkohol.
Za pozornost stojí také spánková apnoe, při které se během noci opakovaně přerušuje dýchání. Krátká probuzení pak narušují běžný průběh spánku a mohou podporovat vznik některých parasomnií.
Obvykle nejde o jediný spouštěč. U konkrétního člověka se může sejít několik okolností najednou.
Jak se pozná, o co jde?
Velkou pomocí bývá partner, který může popsat, co se během noci skutečně děje. Lékaře zajímá například četnost nočních událostí, jejich průběh, reakce na okolí, spánkový režim, užívání alkoholu a léků nebo další poruchy spánku.
Pokud není situace jasná, může následovat vyšetření ve spánkové laboratoři. Polysomnografie sleduje během noci například mozkovou aktivitu, dýchání a pohyby těla. Video zároveň může zachytit samotné chování.
Dá se léčit?
Neexistuje jeden univerzální lék. Nejprve se řeší faktory, které mohou noční projevy zhoršovat. Pokud je přítomná i jiná porucha spánku, například spánková apnoe, léčí se také ta.
Léčba těchto problémů může zmírnit i projevy sexsomnie. V některých případech se používají léky, ale výzkum je zatím omezený a chybí rozsáhlé klinické studie.
A někdy se řeší i u soudu
Jeden z nejznámějších případů se odehrál v Kanadě v roce 2003.
Jan Luedecke po večírku zůstal přes noc v domě ženy, která večírek pořádala. Ta se během noci probudila a zjistila, že s ní má pohlavní styk. Odstrčila ho a případ později nahlásila policii. Luedecke tvrdil, že v té době spal a o svém jednání nevěděl. Jeho obhajoba proto stavěla na sexsomnii.
U soudu vypovídali odborníci na spánek, kteří jeho stav posuzovali. Soud ho nejprve zprostil obžaloby, odvolací soud však toto rozhodnutí v roce 2008 zrušil. Případ se následně dostal před Ontario Review Board, který v roce 2009 rozhodl, že Luedecke nepředstavuje významné riziko pro veřejnost, a propustil ho bez jakýchkoli podmínek.
Jestli skutečně spal, nebo si jen našel velmi neobvyklou výmluvu, zůstává otázkou. Nebyl to však jediný případ, kdy se podobná situace dostala až před soud.
Sexsomnie ale není jen bizarní příběh ze soudní síně. Přestože se o ní v posledních letech ví stále více, pořád kolem ní zůstává řada nezodpovězených otázek.
Zdroje:
