Článek
Ráno 2. srpna 1993 se čtyřletý Derrick Robie chystal do parku na letní rekreační program, který obec pořádala třikrát týdně. Jeho matka Doreen ho tam obvykle doprovázela, tentokrát ale měla plné ruce práce s mladším synem. Derrick ji nakonec přemluvil, aby ho pustila samotného. Park byl jen kousek od jejich domu a cestou nemusel přecházet žádnou silnici, proto souhlasila.
Ve stejnou dobu tam mířil i třináctiletý Eric Smith. Jel na kole, a když uviděl osamoceného Derricka, zabrzdil u něj. Oba se znali z letních aktivit, a tak na jejich krátkém rozhovoru nebylo nic podezřelého. Smith chlapci nabídl, že ho do parku zavede zkratkou. Derrick nejprve namítal, že tudy chodit nesmí, nakonec se ale nechal přemluvit. Z bezpečné ulice zamířili k zarostlému místu nedaleko hřiště.
Cesta skončila útokem
Tam se Smith zastavil a bez varování na Derricka zaútočil a začal ho škrtit. Chlapec se bránil, ale Smith sevření nepovolil. Pak popadl kámen a udeřil ho do hlavy. Vzápětí sáhl po větším, aby měl jistotu, že útok nepřežije.
Potom vzal nápoj Kool-Aid, který měl Derrick s sebou, a nalil ho do jeho otevřených ran. Ze svačiny mu pak vzal ještě banán a rozmačkal ho. Následně chlapce, který byl po útoku v bezvědomí, sexuálně napadl pomocí dřevěné tyčky, kterou našel poblíž. Než z místa činu utekl, upravil ještě polohu těla a přemístil obě tenisky tak, že každá ležela u opačné ruky.
Mezitím se nad Savonou začaly stahovat bouřkové mraky. Doreen najednou přepadl zvláštní pocit, že něco není v pořádku. Nevěděla proč, ale čím víc se obloha zatahovala, tím silněji cítila, že musí jít pro syna. Když se spustil prudký liják, už na nic nečekala a spěchala do parku. Tam ji však čekal šok. Dozvěděla se, že Derrick vůbec nedorazil.
Nález těla v křoví
Doreen se spolu s vedoucími programu okamžitě pustila do zběsilého hledání, do kterého se během chvíle zapojili sousedé i policie. Desítky lidí prohledávaly okolí parku a místa, kam mohl malý chlapec cestou zabloudit. Naděje se však brzy změnila v nejhorší noční můru.
Téměř pět hodin po jeho odchodu z domu našli Derrickovo tělo ukryté v křoví. Pohled, který se jim naskytl, okamžitě vyloučil jakoukoli nešťastnou náhodu.
Kriminalisté místo nálezu uzavřeli a začali zajišťovat stopy. Brutalita činu je vedla k přesvědčení, že pachatelem je dospělý muž.
Ericova podivná otázka
Po vraždě trávil Eric téměř každou noc u sousedů Johna a Marlene Heskellových, kteří byli blízkými přáteli jeho rodiny. Jednoho večera se Marlene zničehonic zeptal: „Co by se stalo, kdyby se ukázalo, že Derricka zabilo dítě?“ Odpověděla, že by takové dítě podle ní potřebovalo psychiatrickou pomoc. Eric se ještě zajímal o to, co by ukázaly testy DNA, a pak odešel.
Past s banánovým pohárem
O vraždě se mezi lidmi dál mluvilo a jedna z Marleniných známých přišla s neobvyklou teorií. Právě rozmačkaný Derrickův banán ji přivedl na myšlenku, že pachatelem by mohlo být dítě. Říkala si, že pachatel možná banány nemá rád a taková reakce na neoblíbené jídlo působí spíš dětinsky.
Marlene se rozhodla Ericovu reakci vyzkoušet. Koupila zmrzlinu, ořechy, sirup a banány a doma všem nabídla zmrzlinové poháry. Eric si chtěl dát ořechy se sirupem, ale banán odmítl.
„Ne! Nemám rád banány,“ řekl.
Po tomto zjištění zavolala jeho matce a společně ho vzaly na policejní stanici. Myslely si, že v lese viděl něco, co ho vyděsilo, nebo že mu někdo vyhrožoval, a ze strachu o tom mlčí.
Podivné chování na policii
Eric se ale choval úplně jinak, než by čekaly. Vyšetřovatel John Hibsch si všiml, že je nezvykle uvolněný a o vraždě mluví s velkým zaujetím. Podle něj si pozornost policistů dokonce užíval.
Nejprve tvrdil, že Derricka neviděl. Pak ale svou výpověď změnil a popsal, kde se s ním setkal, co měl chlapec na sobě i že nesl tašku s obědem. Když se ho policisté zeptali, kde s ním mluvil naposledy, sklonil hlavu, sevřel pěsti a zeptal se: „Myslíte si, že jsem ho zabil, že?“
Během přestávky mu otec přinesl sklenici červeného Kool-Aidu. Eric ji vzal a hodil na zem.
Vyšetřovatelé přitom věděli, že stejný nápoj byl nalezen i na místě Derrickovy vraždy.
Následující den ho požádali, aby je na kole zavedl tam, kde Derricka naposledy spatřil. Eric jim cestu ochotně ukázal a podle vyšetřovatelů působil, jako by si celou situaci znovu užíval.
Přestože předtím přesně popsal Derrickovo oblečení i svačinovou tašku, ukázalo se, že z této vzdálenosti by takové detaily nemohl spolehlivě rozeznat.
Eric se nakonec přiznal
Zlom nastal o několik dní později doma. Když Ericova matka viděla, jak moc se její syn od tragédie změnil a jak podivně se chová, už to nevydržela. Společně s jeho otčímem na něj uhodili a donutili ho říct pravdu. Pod tlakem se nakonec zhroutil a k činu se přiznal.
Zdrcení rodiče kontaktovali policii a Eric byl následně zatčen. Případ zamířil k soudu, kde se řešilo, jak bude třináctiletý chlapec za svůj čin souzen. Kvůli mimořádné brutalitě byl nakonec postaven před soud jako dospělý.
Soud řešil šikanu i jeho motiv
Obhajoba poukazovala na dlouhodobou šikanu, které ve škole čelil. Terčem posměchu se stával kvůli svým zrzavým vlasům, pihám, brýlím a odstávajícím uším. Měl také problémy s řečí, ve škole zaostával a podle své matky o sobě někdy mluvil jako o hloupém a bezcenném člověku.
Sám Smith později vysvětloval, že právě roky ponižování v něm nahromadily vztek. Nechtěl už být tím, komu ostatní ubližují. Chtěl si naopak vyzkoušet, jaké je být tím, kdo ubližuje někomu jinému.
Porota nakonec Erica uznala vinným z vraždy druhého stupně. V srpnu 1994 mu soud uložil tehdejší nejvyšší možný trest pro mladistvé, a to devět let až doživotí. Trest nastoupil v nápravném zařízení pro mladistvé, odkud byl po dovršení 21 let převezen do věznice pro dospělé pachatele.
Čekání na svobodu a nečekaná láska
Za mřížemi nakonec strávil 28 let. O podmínečné propuštění mohl poprvé požádat v roce 2002 a během dalších let předstoupil před komisi celkem jedenáctkrát. Prvních deset žádostí bylo zamítnuto.
S přibývajícími lety začal o svém činu mluvit otevřeněji. V roce 2009 říkal, že jeho vztek tehdy nesměřoval proti Derrickovi, ale proti chlapcům, kteří ho dlouhodobě šikanovali. Vyjadřoval lítost a řekl, že kdyby si mohl s Derrickem vyměnit místo a vzít na sebe jeho osud, aby mohl chlapec žít, udělal by to okamžitě. Zároveň mluvil o tom, že by se po propuštění chtěl stát poradcem a pomáhat dětem, které zažívají podobné problémy. Podle svých slov během vězení prošel lety terapie a postupně se naučil lépe zvládat své emoce.
Během výkonu trestu se Eric kolem roku 2017 seznámil se studentkou práv. Ta ho tehdy oslovila kvůli své práci o mladistvých pachatelích. Z dopisování se postupně stal vztah a v prosinci 2019 se zasnoubili. Eric později přiznal, že pro něj nebylo snadné otevřeně mluvit o své minulosti, ale její podpora mu podle něj pomohla vyrovnat se s pocitem viny a studu.
Při jedenáctém slyšení v říjnu 2021 mluvil o dalším studiu a práci, mimo jiné v elektrotechnice nebo truhlařině. Komise při rozhodování zohlednila jeho čistý kázeňský rejstřík, plán po propuštění a nízké skóre v hodnocení rizika. Podmínečné propuštění mu schválila.
Eric Smith opustil vězení 1. února 2022, po 28 letech za mřížemi. Doživotně ale zůstal v podmínce.
Zdroje:
https://www.cbsnews.com/news/eric-smith-released-derrick-robie-murder-timeline/?utm_source=chatgpt.com
