Článek
Jméno oběti nebylo nikdy zveřejněno, média ji proto označují pouze písmenem „K“.
Když se pomoc změnila v past
K se do domu Amandy Wixon dostala v roce 1996, když jí bylo šestnáct let. Její rodina tehdy procházela obtížným obdobím a Wixon, která se s nimi znala, nabídla, že se o dívku postará. To, co mělo být pomocí, se ale brzy změnilo v dlouholeté zneužívání.
Postupně nad ní získala úplnou kontrolu a využívala i její finanční situaci. Na jméno K byly vedeny sociální dávky, které však chodily přímo na bankovní účet Wixon. Peníze, jež měly sloužit jí, tak používala pro vlastní potřebu, zatímco K sama žila v chudobě.
Wixon měla deset dětí a navenek působila jako starostlivá matka. Později se ale ukázalo, že ani její vlastní děti nežily v dobrých podmínkách – nechodily pravidelně do školy, neměly zajištěnou zdravotní péči a trpěly například zavšivením.
Skryté roky násilí
Peklo, kterým K procházela, vyšlo najevo až během soudního procesu. Podle svědectví byla pravidelně bita, škrcena a několikrát udeřena násadou od koštěte tak silně, že přišla o zuby. Wixon jí také polévala obličej bělidlem, stříkala do krku prostředek na mytí nádobí a proti její vůli jí oholila hlavu.
Každodenní život v zajetí
K byla nucena vykonávat většinu domácích prací. Hodiny trávila na kolenou při čištění podlah, myla nádobí, třídila oblečení a připravovala jídlo pro ostatní členy domácnosti. Sama přitom dostávala často jen zbytky nebo odřezky. Hygiena jí byla zakázána a musela se proto někdy tajně mýt v noci.
Část času trávila zavřená v místnosti, která připomínala spíše vězeňskou celu. Stála v ní jen jednoduchá postel se špinavými prostěradly, holé omítnuté stěny pokrývala plíseň a chybělo i základní osvětlení. Na oknech byly připevněny černé pytle na odpadky, aby dovnitř nepronikalo světlo a aby nemohla sledovat, co se děje venku.
Kvůli dlouhodobé izolaci postupně ztratila přehled o čase a někdy poznávala roční období jen podle svátků, například podle Vánoc.
Telefon, který všechno změnil
Nakonec se K podařilo získat mobilní telefon od jednoho ze synů Amandy Wixon, který měl obavy o její zdravotní stav. Pomocí něj kontaktovala člena své rodiny a svěřila se mu s tím, co v domě prožívá. Příbuzný následně přivolal policii, která do domu v Tewkesbury dorazila v březnu 2021.
Policisté ji našli ve velmi špatném stavu. Působila vyděšeně, byla vyhublá a silně zapáchala. Uvedla, že se nemyla celé roky, protože jí to Wixon nedovolila.
Na kolenou měla výrazné mozoly, které odpovídaly dlouhým hodinám stráveným klečením při úklidu. Zubař uvedl, že kvůli neléčeným infekcím a zubním abscesům musela během let trpět silnými bolestmi.
Selhání systému a okolí
Zároveň se ukázalo, jak snadno mohla zůstat mimo pozornost úřadů. U soudu zaznělo, že sociální služby byly s rodinou v kontaktu ještě v 90. letech, poté však o ní neexistují žádné další záznamy.
Jedna ze sousedek později uvedla v médiích, že si všimla K klepající na okno domu a měla o ni obavy. Kontaktovala sociální služby, žádný zásah ale nepřišel.
Wixon přitom okolí tvrdila, že K odešla a začala nový život. Na dotazy odpovídala, že se odstěhovala do Skotska za svým přítelem. Ve skutečnosti ji ale po celou dobu držela zavřenou ve svém domě.
Zůstává otázkou, proč se její zmizení po tak dlouhou dobu neřešilo důsledněji. Z dostupných informací totiž není zřejmé, jak aktivně po ní pátrala její rodina.
Rozsudek, který budí rozpaky
Amanda Wixon byla nakonec uznána vinnou z neoprávněného věznění, nucené práce a opakovaného fyzického napadání.
Už samotný rozsah toho, co musela K prožít, nutí k zamyšlení nad tím, jaký trest může být vůbec spravedlivý.
Pokud čekáte, že dostala alespoň tolik let, kolik sama připravila své oběti, budete zklamaní.
V březnu 2026 ji soud odsoudil k pouhým 13 letům vězení.
Život po letech utrpení
Dnes žije K v prostředí, kde má konečně zajištěné bezpečí a podporu. Postupně se snaží vrátit do běžného života, navštěvuje kurzy a dohání vzdělání, o které byla připravena. Zároveň podstupuje terapii, protože následky letitého týrání si nese dodnes. Trpí úzkostmi a nočními můrami a i po letech se stále vyrovnává s tím, co prožila. Přesto se snaží jít dál a postupně objevuje svět, který jí byl dlouhá léta odepřen.
Zdroje:
