Článek
V případě, že problém nedostatku pracovníků v sociálních službách neumí vláda řešit, je to pouze neschopnost vlád daných zemí péči a podporu zajistit. Úvaha, využít k řešení personální otázky seniory, je pokus o přenesení zátěže na staré občany. Tito již svou povinnost státu splnili, mají nárok na klid. Také se obávám, že senior fyzicky není schopen tuto službu plnit, zejména v lůžkové části seniorských zařízení a také jeho výpomoc v případě klientů s duševními poruchami je naprosto nevhodná. Pokud by chtěli senioři dobrovolně a zdůrazňuji dobrovolnost, pomáhat, je to spíše o návštěvní službě v zařízeních, kde mohou například klientům předčítat, povídat si s nimi, pomáhat s ručními pracemi a podobné služby. Především tedy v rámci terénní péče.
Je třeba spíše měnit koncepci sociálních služeb, mzdy zaměstnanců v těchto zřízeních, rekvalifikace nezaměstnaných a další problémy, které by mohly vyřešit alespoň na nějaký čas tlak na počet pobytových lůžek a jejich personální obsazení.
Současná koncepce: klienti sociálních služeb-domovů pro seniory jsou umisťováni z důvodu snížené soběstačnosti způsobené věkem, jejich situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné osoby při činnostech denních aktivit. Mimo ubytování, stravování, pomoc s hygienou tato zařízení zprostředkovávají kontakt se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, poskytují pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů.
Tady je třeba zvážit, zdali právě tyto seniory umisťovat do domovů pro seniory, neboť velká část z nich nevyžaduje odbornou ošetřovatelkou péči 24 hodin. Senioři ve špatném zdravotním stavu a především jejich rodiny potřebují přednostně zajistit lůžko a tady bych upřednostnila potřebnost pomoci. Je třeba změnit koncepci. Rozlišit žádosti seniorů dle zdravotního stavu. Někteří vyžadují spíše dopomoc a dohled a zde postačují denní stacionáře pro seniory, penziony a byty s pečovatelskou službou, osobní asistence, terénní služby. Rodina s pomocí pečovatelek, asistentek, sousedské výpomoci a dalších služeb zvládne péči lépe a možná s dobrým oboustranným pocitem, že si člena rodiny nechávají ve vlastní péči. K tomu jim finančně pomáhá příspěvek na bezmocnost v různé výši podle stupně postižení. Senior tak může lépe využívat služby, na které přispívá stát, město, kraj a částečně je může hradit ze svého důchodu. Jedná se tak o částečně soběstačného seniora, který nepotřebuje pobytovou lůžkovou péči v domovech.
Tady je chyba, kterou je třeba napravit změnou koncepce. Přijímat k pobytové péči jen ty klienty, kteří skutečně potřebují odbornou zdravotní péči, jak lékařskou, tak pomoc především erudovaných zkušených sester a doplňkovou péči sociálních pracovnic v přímé péči: hygiena, podpora při příjmu potravy, inkontinence a další potřebné úkony. Zde je třeba počítat v obložnosti domovů i s těmi pacienty, kteří jsou propuštěni z nemocnic, případně z doléčovacího lůžka (lůžko následné péče) a rodina není odborně schopna ani nemá možnost (pracující) se o příbuzného postarat. Tady bylo dobré na přechodný čas domovem převzít pacienta do doby, než je zase schopen se o sebe postarat s dopomocí. Obvykle pro rodinu nastává největší problém, kdy není možné pracujícího člena rodiny vyřadit ekonomicky a obvykle i přes jejich snahu a odvahu nejsou schopni se o ošetřovatelsky náročného příbuzného postarat a tak brzy putuje zpátky do nemocnice.
Přibývají domovy pro seniory se zvláštním režimem především pro psychicky choré pacienty. I zde je třeba počet lůžek navyšovat pro ty, o které díky duševní chorobě není možné pečovat doma.
Ani u jedné z výše uvedených skupin nedoporučuji pomoc seniorů.
Spíše změnit kritéria pro přijímání klientů do domovů pro seniory jen s potřebou ošetřovacího lůžka. Domovy pro seniory jsou příliš finančně náročné na to, abychom zde přispívali na klienty soběstačné, o které se stará tým odborníků, herních specialistů a dalších zaměstnanců, v podstatě luxusní a péčí vylepšené hotelové služby včetně výletů a dalších vymožeností.
Pokud je situace kritická, nevolejte na výpomoc seniory, ale změňte koncepci. Finance vydávané na sestry a další pracovníky v sociálních službách můžete navýšit, pokud vyměníte klienty pobytových služeb za skutečné pacienty, kteří odbornou a drahou péči potřebují a klienty pouze s potřebou dohledu či dopomoci přenecháte terénním pracovníkům.
Klientům spíše soběstačným, kterým stačí terénní služby za současné podpory plejády možností ponechat v péči pracovníků denních stacionářů a podobných, výše jmenovaných. Tady si senior zaplatí z příplatku na nejnižší stupeň bezmocnosti další služby sám. Úklid, pedikúra, celková koupel doma, senior taxi na cestu k lékaři, doručení léků a podobně. Od ledna roku 2026 má činit 1 300,-Kč.
Otázku nedostatku personálu lze částečně vyřešit jak změnou koncepce, zrušením zbytečných a hotelových služeb pro soběstačné seniory, tak financemi, které najde v rozpočtu stát.
S rozšiřováním a specializací služeb souvisí i potřeba vychovat dostatek kvalifikovaných sester, především se zaměřením na geriatrii, v minulosti rušenou specializací. Praktických sester a a sociálních pracovníků v přímé péči bude také potřeba. Kvalifikovaná sestra vysokoškolsky vzdělaná má působit jen jako odborný garant a pracovník pro vysoce kvalifikované a erudované výkony. Pouze jedna na směnu v týmu praktických sester a ošetřovatelek. Ani tady není třeba plýtvat. Podpora rekvalifikací pro nezaměstnané je velmi žádoucí, rekvalifikaci na pracovníka v sociálních službách v přímé péči zvládnou bez problémů.
Závěrem chci říci, že pokud by na ministerstvu zdravotnictví a ministerstvu práce a sociálních věcí byli lidé, kteří mají nejen teoretické ale i praktické zkušenosti, kteří vidí budoucnost díky demografickým údajům, musí vidět, že nás povinná práce seniorů nezachrání. Je třeba si sednout s odborníky a přemýšlet, co se dá dělat v rámci problému, jak řešit potřebu pomoci seniorům. A změna koncepce domovů může být nejen rychlá, ale přinese i úspory.
Zdroj info.:
vlastní zkušenosti z oboru sociální práce a zdravotnictví
