Článek
Schengenský prostor vznikl za účelem svobody pohybu osob, zboží, služeb, kapitálu. Členové jsou všechny země EU a tři země Evropského sdružení volného obchodu.
V důsledku dlouhodobého zneužívání Schengenu ilegálními migranty přistoupily země EU ke kontrolám především hraničních přechodů. Porušují tím země pravidla Schengenu? Spíše ne, protože hlídky většinou chytře nestojí přímo na hranici, ale obvykle opodál.
V posledních dnech dokonce občané Nizozemska po zamítnutí oficiálních kontrol vládou vzali tuto službu do svých rukou a nezákonně prováděli po setmění kontroly aut a osob na hranici. Wilders tomu tleskal. Sám pohořel, když chtěl prosadit přísná pravidla pro migraci a rozhodl se z vlády z tohoto důvodu odstoupit.
Německo provádí kontroly v podstatě od roku 2015 na hranici s Rakouskem, od října 2023 s Českem, Polskem a Švýcarskem a od září 2024 kontroluje hranice s Francií, Lucemburskem, Belgií, Nizozemskem a Dánskem. Tusk vloni odvážně prohlásil na sjezdu své strany: „Nebudeme uplatňovat žádnou evropskou ideu narušující naši bezpečnost…musíme opět získat stoprocentní kontrolu nad tím, kdo vstupuje do Polska. K tomu má vést i „dočasná územní pozastavení práva na azyl“.“ Na toto prohlášení reagovala von Der Leyen: „Země EU jsou povinny umožnit migrantům, aby mohli žádat o azyl“. (MF Dnes, Zbyněk Petráček, komentátor LN: Otravné kontroly hranic? Spílat Německu nestačí).
Existuje řešení toho, jak pro země EU zachránit výhody Schengenu a současně nebýt cílem migrantů, kteří přes tento prostor ve stovkách i tisících volně procházejí?
Ano. Je třeba především chránit vnější hranice prostoru a současně, což je mnohem zásadnější, provést revizi azylového práva. Pokud nedojde k jeho zpřísnění, jakékoli kontroly mohou být nezákonné a Evropská komise může zasáhnout proti vládám zemí, které neumožní dle současného azylového zákona migrantovi vstup a azylové řízení. Migrační pakt EU toto neřeší.
