Článek
Je červenec. Slunce praží. Maminka před pár týdny porodila. V jedné ruce drží miminko, v druhé ruce neviditelný seznam: kojení, přebalování, výměna bodýček, sterilizace dudlíku, vaření (aby to jedl i ten starší), praní, utěšování, psychická stabilita. Něco jako multitasking? Ne. Spíš živá olympiáda ve sprintu, maratonu a gymnastice. S jedním okem otevřeným.
A pak přichází velké rozhodnutí. Dát starší dítě v létě do školky, i když by technicky mohlo zůstat doma. A světe div se, někdy je to vlastně záchrana pro všechny.
Není to o tom, že by maminka chtěla starší dítě odložit. Je to o rovnováze - a ta se v létě hledá hůř než kostička Lega v chlupatém koberci.
Jen si to představte - miminko brečí, starší dítě chce jít ven, stavět bunkr, jít na zmrzlinu a vlastně - proč se mnou, mami, nemůžeš jít stavět tu magnetickou stavebnici? Maminka chce… ticho. Ne, to je utopie. Maminka chce aspoň pět minut bez dotazu: „A proč ten brácha zase brečí?“
Co tedy cítí starší dítě? Zatímco maminka možná uleví své nervové soustavě, když své dítě odvede do mateřské školy, dítě může cítit lehké vyčlenění. Zvlášť když vidí, že miminko je VIP host na domácí scéně a ono musí každé ráno obouvat sandálky a vyrážet do školky. V nejedné dětské hlavičce proto vyvstávají otázky : „Proč já jdu do školky , když mamka zůstává? Má radši teď to nové, malinké miminko?“
Tady je potřeba něžně vysvětlovat a objímat.
Jak to tedy zvládnout bez slziček (nebo alespoň s méně slzičkami)?
- Zkraťte školkové dny - třeba jen na dopoledne a pak společný čas s maminkou
- Speciální den jen s maminkou - i 20 minut denně plných pozornosti dokáže dělat zázraky
- Sourozenecké rituály - společné čtení, koupání, hra
- Sdílení emocí - mluvit s dítětem otevřeně, vysvětlujte a naslouchejte
Každá rodina hledá rovnováhu po svém. Někdy je školka útočištěm, jindy bolestivou nutností. Ale právě v létě, kdy jsou dny línější a pomalejší, máme příležitost znovu se zamyslet - jak být spolu, i když je to těžké. A jak dát dětem pocit, že jsou doma vítané. Všechny.
