Článek
Původně připraveném se schodkem 389 mld. Kč – nyní na „nátlak“ SPD a Motoristů kosmeticky upraveném na 386 mld. Kč. Proč ale numero schodku tentokrát není tak důležité, jako spíše to, co vládní strany tímto rozpočtem vysílají za signály…
Návrh ministerstva financí počítá s růstem příjmů i výdajů. Výdaje přitom rostou zhruba dvakrát rychleji než příjmy. Výsledkem je druhý nejvyšší schodek v historii České republiky. Vyšší byl už jen covidový rozpočet v roce 2021.
Pokračuje tak tendence vysokých schodků, které zahájila právě pandemie. Nutno dodat, že tento jev není typický pouze pro ČR, ale týká se řady zemí. Zároveň ale výrazně rostou výnosy státních dluhopisů. To znamená dvojí problém. Dluh se dál zvětšuje a zároveň zdražuje jeho obsluha. Ta pak vytlačuje jiné výdaje. Zadlužujeme se tedy ve chvíli, kdy výnosy vládních dluhopisů u hlavních benchmarkových zemí lámou rekordy, často i v porovnání s minulými desetiletími. Vláda tím dává najevo, že veřejný dluh kolem 43 procent HDP stále považuje za zvládnutelný. Ostatně průměr zemí EU je přes 80 procent. I tak ale obsluha státního dluhu meziročně vzrostla o 20 miliard a dostala se téměř na 130 miliard korun.
Rozpočet počítá s růstem průměrného důchodu o 304 Kč plus jednorázový „příspěvek“ ve výši 2 tisíce korun. Možná se mnozí ptají, proč rovnou vláda nerozpočítala ony 2 tisíce korun do meziročního růstu, který by tak mohl dosahovat téměř 500 Kč. Je to jednoduché – do budoucna by musela totiž valorizovat i se započtením této částky. Je to tedy takový malý účetní trik.
Vláda počítá se zvyšováním výdajů na zbrojení. V kapitole Ministerstva obrany se počítá s nárůstem o více než jednu pětinu – z cca 155 miliard rozpočtovaných v roce 2026, na plánovaných 191 mld. pro rok 2027. Ostatně koalice ANO-SPD a Motoristů se nijak nevymezila proti šílenému požadavku 5 % HDP diktovaným Severoatlantickou aliancí.
Rozpočet otevírá cestu k privatizaci
Je nutné podotknout, že ani jedna z formací nemá recept na udržitelné veřejné finance. Pravicová uskupení (SPOLU, Motoristé apod.) se obvykle snaží škrtat na straně výdajů. Nárůst dluhu je pak politicky veden k privatizaci veřejných služeb.
ANO touto cestou jít nechce, i když rozhodně nelze vyloučit škrty v sociální oblasti apod. protože zároveň nemíní výrazněji zvyšovat daně. A protože se nechce střetnout s bankami, které patří k největším odlévačům zisků, končí to vysokými deficity a rostoucím dluhem.
V Česku to tak vypadá, jako bychom měli na výběr jen mezi dvěma možnostmi. Buď budeme držet stát a sociální jistoty za cenu dalšího zadlužování a vyšších nákladů na obsluhu dluhu. Nebo přijdou další pokusy stát vydlabat přes privatizaci výnosných veřejných služeb. A to vše tradičně zabalené do řečí o „vlastní odpovědnosti“.
Hledání dalších zdrojů i případných škrtů navíc nemá systém. Na výdajové straně chybí dlouhodobé vyhodnocování přínosu investic. Obecně lze ocenit, že vláda pracuje s vysokými kapitálovými výdaji. Z výroků politických představitelů je navíc zřejmé, že věří v jejich silný multiplikační efekt. Jinými slovy: počítají s tím, že dluh sice poroste, ale ekonomika poroste ještě rychleji. Poměr dluhu k HDP by se tak měl zlepšit ve prospěch Česka.
Právě tady je ale namístě skepse. Některé investice skutečně mohou mít multiplikační efekt vyšší než jedna. Typicky třeba výdaje na vědu a výzkum. To by ale muselo fungovat v prostředí, kde zisky z těchto investic nebudou trvale odtékat do zahraničí. Mimochodem nejspolehlivější multiplikační efekt má bytová výstavba…
Pravidelně se také vracejí debaty o dalších změnách daní. Z vyjádření ministryně financí ale zatím není vidět žádný promyšlený plán, jak napravit daňový mix. Ten je mimořádně nespravedlivý a nejtvrději dopadá na nízkopříjmové skupiny.
Nenápadná daňová reforma přitom už proběhla v covidovém roce 2021. Tehdy přišly zásahy, které výrazně narušily stabilitu příjmové soustavy. Jejich důsledky cítíme dodnes. Obří strukturální deficit kolem 250 miliard korun má kořeny právě v tomto období. Různé skupiny si tehdy prosazovaly opatření ušitá na míru, často ve stavu legislativní nouze.
Bez nápravy příjmové strany nemá smysl mluvit o stabilních veřejných financích. Výsledkem bude jen další růst nákladů na obsluhu dluhu. A to znovu otevře dveře pravici, která bude volat po zeštíhlení státu. Za těmito slovy se ale dlouhodobě skrývá spíš rozkradení veřejných služeb než skutečná reforma.
Výdajové audity jsou jistě potřebné. Stejně tak systém, který bude hodnotit investice a jejich dlouhodobý přínos pro ekonomiku. Hlavní problém ale zůstává na straně příjmů, a to zejména:
1. ve výši daňové kvóty (pod průměrem EU)
2. v nespravedlivém složení daňového mixu
3. v ignorování zdrojů, které od nás každým rokem odplouvají
Jedinou oblast, kterou v tomto ohledu vláda řeší, je boj proti šedé ekonomice. Obnovení EET je pak jedním z nástrojů, jak s ní bojovat, ale rozhodně ne jediným. Šedá ekonomika má víc vrstev. Patří sem kupř. i švarcsystém, práce načerno…
V situaci, kdy je naplánovaný schodek stlačen jen tak tak pod 400 mld. Kč, není možné dále ignorovat stovky miliard odcházející z ČR každým rokem. Jednou z relativně mírných možností je zavedení sektorové daně u bank (ovšem z aktiv, nikoliv ze zisku). Ostatně podobné návrhy Stačilo! představilo v programu pro sněmovní volby 2025. Odlivy zisků a zneužívání pozice dcera-matka má mnoho podob, které nelze v komplexnosti překonat jinak než posílením národních podnikatelských struktur. Je smutné, že tento fakt vláda absolutně ignoruje, a v situaci, kdy jsou veřejné finance v rozvratu se ani nepokouší zisky na našem území zadržet.
V neposlední řadě je to téma nespravedlivého daňového mixu. ČR má bez přehánění daňový mix rozvojové země. Zdaňuje se enormně spotřeba (což dopadá nejvíce na ty nejchudší skupiny), velmi málo kapitál a bohatství, vysoce se zdaňuje práce. je to systém, v němž je vysílán jasný signál – pracuj a zdaníme tě, spekuluj s byty, firmami – budeš si žít jako v ráji.
Je proto s podivem, že vláda, která verbálně odmítla tupé škrtání a účetní úspory tak, jak je symbolizoval Fialův kabinet, zatím tyto desítky až stovky miliard nechává bez povšimnutí unikat mimo území České republiky.
