Hlavní obsah
Lidé a společnost

Proč ženy tak milují true crime? Není to jen zvědavost

Foto: pexels

Ženy a true crime zločiny. Co za touto oblibou skutečně stojí?

Článek

Znáte to. Kamarádka si pustí při žehlení podcast o sériovém vrahovi, zatímco její přítel radši sleduje fotbal. Nebo sedíte v tramvaji a z vedlejšího sedadla vám do ucha doléhá útržek věty o „typickém profilu pachatele“. A nebo je pozdě večer a vy si pouštíte dokument o starém zločinu, který se vyřešil po dvaceti letech díky nástupu testů DNA.

Není to náhoda a nejste jediní. Ale ženy v tomto směru hrají prim.

Čísla z průzkumů potvrzují: ženy sahají po true crime obsahu – dokumentech, podcastech, seriálech o skutečných zločinech – mnohem častěji než muži.

Otázkou je: proč?

Jak velký je ten rozdíl doopravdy

Záleží na tom, koho a jak se zeptáte.

Americký Pew Research zjistil, že true crime podcasty pravidelně sleduje (poslouchá) 44 % žen, ale jen 23 % mužů. To je skoro dvojnásobek. Podobný vzorec, i když o něco mírnější, se objevuje i v Evropě – v Německu je to 24 % žen oproti 13 % mužů, ve Velké Británii 27 % žen vs. 14 % mužů.

Zajímavé je, že když se lidí zeptáte obecněji, jestli mají true crime rádi bez ohledu na formát, rozdíl se zmenší.

Není to jen záliba v násilí

Nejobecnější vysvětlení zní: ženy prostě mají rády temné příběhy. Jenže data ukazují mnohem zajímavější a komplexnější obrázek.

Podle psychologických výzkumů jde o kombinaci hned několika motivů, které se navzájem posilují.

Prvním je něco, čemu psychologové říkají obranná vigilance. Spousta žen popisuje true crime jako druh bezpečnostního manuálu – učí se rozpoznávat varovné signály, chování násilníků, způsoby, jak se ubránit nebo jak nespadnout do podobné situace. Klasický experiment psycholožky Amandy Vicary ukázal, že ženy výrazně silněji preferovaly příběhy, které obsahovaly obranné taktiky a psychologické vysvětlení motivace pachatele.

Druhým motivem je empatie k obětem. Ženy si častěji vybírají příběhy se ženskými oběťmi, patrně proto, že se s nimi snadněji identifikují a chtějí opravdu porozumět tomu, co se stalo a proč se to mohlo stát zrovna jim.

Třetí je morbidní zvědavost – touha nahlédnout do něčeho nebezpečného a odpudivého, kterou má v sobě zakódovanou skoro každý člověk. U true crime patří mezi vůbec nejsilnější prediktory zájmu o žánr.

A čtvrtým je pocit kontroly nad vlastním strachem. Novější výzkumy naznačují, že lidé, kteří hodně konzumují true crime, sice vnímají svět jako o něco nebezpečnější místo, ale zároveň se cítí lépe připraveni se chránit. Je to způsob, jak si zpracovat strach z bezpečné vzdálenosti – z gauče doma nebo se sluchátky na uších.

Podcasty aneb true crime do ucha

Poslech je intimní záležitost.

Hlas vypravěče zní do sluchátek, často během běžných domácích činností – při úklidu, vaření, cestě autem. Data potvrzují, ženy poslouchají podcasty výrazně častěji právě při domácích pracích než muži.

True crime navíc dávno není jen pasivní konzumace. Kolem oblíbených podcastů vznikají celé komunity se svým slovníkem a nepsanými pravidly.

Někteří posluchači se dokonce zapojují do skutečného pátrání po informacích v nevyřešených případech – takzvané amatérské vyšetřování. Často se stane, že se vydávají na místa činu, aby se pokusili najít přehlédnuté důkazy. A několikrát toto amatérské vyšetřování skutečně pomohlo ve spletitých kriminálních případech.

Najednou tak nejde jen o strach ze světa, ale i o pocit, že člověk může něčemu skutečně pomoct, že není bezmocný divák, ale aktivní účastník.

Guilty pleasure nebo jen zájem?

Zajímavé je, jak se ženský vztah k true crime v médiích dlouhodobě zlehčuje. Bere se to jako „guilty pleasure“, podivná záliba. Něco, za co je potřeba se trochu omlouvat. Realita je ale mnohem komplikovanější.

Jde o promyšlenou směs sebeobrany, empatie, zvědavosti a potřeby sdílet příběh s dalšími lidmi. Nic z toho není iracionální – naopak, dává to psychologicky docela dobrý smysl.

Vlastně to celé bourá starý stereotyp, že jde jen o kulturní podivnost nebo slabost pro krev.

Publikum true crime nechce totiž jen krev a senzaci. Silně reaguje na to, jak je vyprávěn příběh oběti, jestli je zachována etika zpracování a jestli se s pachatelem nezachází jako s hvězdou příběhu.

Většina lidí dnes preferuje obsah založený na rozhovorech, archivních materiálech a přímých důkazech před zbytečnou dramatizací.

Pozor na duši

U spousty lidí plní poslech podcastů nebo shlédnutí dokumentů adaptivní funkci – dodává pocit připravenosti, strukturuje úzkost, dává pocit, že člověk lépe čte rizikové situace kolem sebe.

U jiných ale může naopak zvyšovat pocit ohrožení nebo vést k zbytečnému přemítání nad tím nejhorším, co se může stát.

Nejde tedy o otázku „je to dobré nebo špatné“, ale spíš o to, jestli vám to dává pocit kontroly, nebo vás to naopak rozjitřuje.

Česko a true crime

Pro Česko zatím podrobný průzkum chybí. Na YouTube však existují desítky českých kanálů, jejíž tvůrci true crime případy zpracovávají a počty shlédnutí videí bývají vysoké.

Takže pokud vaše manželka, přítelkyně, maminka nebo kamarádka sedí večer na gauči a pozorně sleduje true crime dokument, můžete si oddychnout. Nemá v plánu spáchat zločin za ponožky na podlaze.

A pokud jste to právě vy sami, kdo posloucháte true crime podcasty, tak už víte, co za touto oblibou stojí.

A taky, že je nás takových spousta.

Zdroje a použité prameny

Participations / Susan Holmes:
True crime and female audiences

SSRS / Edison Research / audiochuck:
The True Crime Consumer Report

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz