Článek
Neosobní podstata jejich „lásky“, tzv. narcistická objektivizace začíná bombardováním láskou. Se vzorcem falešné reciprocity k výrobě sériové osudové lásky si vás přitáhne do své skreslené reality.
Najednou nacházíte člověka, na kterého jste čekala celý život, je osudovou láskou, spřízněnou duší. Vy se roztápíte v jeho sladkých slovíčkách (protože, ruku na srdce, tohle jste v předchozím vztahu neměla a je hezké to všechno slyšet), přijímáte pozvání na romantické rande, květiny a dary, milostní projevy na veřejnosti. Myslíte si, že tento člověk vám byl poslán samotným nebem, protože jste pro něho nejúžasnější ženou pod sluncem. Narcista se předvádí v tom nejlepším světle, je chápavý, empatický, altruistický, prosto muž snů. Akorát příliš mluví o sobě, vyzdvihuje své přednosti svůj názor považuje za jediný správný. Ve všem je nejlepší a všechno umí nejlíp. Toto chvástání se zakrývá humorem a další náloží „lásky“. Intuice – vaše vnitřní bezpečnostní linka – vám šeptá: „Je to jiné, rychlé a příliš dokonalé na to, aby to byla pravda.“ Srdce se tomu oddává v kolotoči vášně, mozek racionalizuje.
Ale je to past. Past, do které se zamotáte, ani nevíte jak. Je to začátek konce.
Vztah napředuje rychle, váš „vyvolený“ vás miluje již po dnech, po týdnech vám slibuje věčnou lásku, chce si vás vzít, všechno, co je „jeho“ má najednou nálepku „naše“. V mém prvním vztahu s narcistou byla tato rychlost otestována sexem a po asi měsíci sestěhováním. V druhém případě byl tzv. love bombing nastolen excitovaným verbálním projevem, neustálým oslovováním „lásko, zlato, miláček“ (a mé vlastní jméno se v tom emocionálním marastu zcela ztratilo). Úplně mě objektivizoval na svůj narcistický zdroj a už v tomto momentě jsem pro něho nebyla živoucí lidskou bytostí, ale pouze objektem na plnění jeho potřeb. Byla jsem lapena do klece ve tvaru lásky.
Pak začne váš život na dluh. Stala jste se jeho zrcadlem. Protože když narcisté nechávají své skutečné ego zemřít, nebo ho nepoužívají, chtějí ho po vás. Vy musíte vyplnit tu černou díru v jejich duši svou empatií, péčí, láskou. Narcista neumí skutečně milovat, pro ně je vztah jenom kalkul a řízenou manipulací se dostane k vaší hodnotě. A proto s narcistou nejde prožívat láskyplný a zdravý vztah.
Fáze devalvace je postavena na metodě cukr a bič. Narcista vás odmění, pokud jste jako zdroj užitečná – pokud ho chválíte, obdivujete, stavíte na piedestal a první místo ve svém životě. A pak vás trestá tichem, odmítáním intimity, uštipačnými poznámkami, podrýváním vašeho vlastního já, pokud to nesplňujete. Je to boj mezi mozkem a srdcem. Je to jako droga. Mozek vyplavuje koktejl hormonů (serotonin a dopamin) ve fázi odměny a srdce se chce k ní znovu vrátit. Ve fázi odmítnutí nastupuje „kdybysmus“ - kdybych byla milejší, kdybych ho víc chválila, kdybych se víc snažila ho pochopit atd., následují otázky typu: „Co jsem udělala špatně?“
Největším problémem je i fakt, že narcistu nelze pochopit a nelze ho zachránit pochopením jeho chování. Vy nejste odpovědna za jeho chování. Vaše potřeby, touhy a plány se začínají podřizovat tím jeho, i když pořád skryté za masku „našich věcí“.
Život s narcistou není vůbec jednoduchý. Když vás svými taktikami odosobní, začne vás kontrolovat, žárlí, izoluje vás od rodiny a přátel dobře míněnými radami, a taky proto, abyste neměla zpětnou vazbu. Když nikoho nemáte, ztrácíte srovnání s normálem a jeho realita se stává vaší jedinou pravdou. Veškeré své neúspěchy a chyby (v jeho dokonalé bublině nejsou) svaluje na vás, obviňuje vás ze své neschopnosti milovat (druhý ex – partner mi jednou napsal: „Ženy jsou stvořeny, aby mě utrápily k smrti nejakejma nezmyslama?“) a nikdy, opravdu nikdy se upřímně neomluví. Časem se začnete snižovat na jeho úroveň, aby vynikla jeho grandiozita a hlídat si co říct a co neříct, aby nebylo zle.
Exmanžel si ze mě udělal sekretářku. Využil mou inteligenci a schopnost vyřizovat veškeré záležitosti s úřady a soudy. Postavil mě do role silné ženy, která všechno zvládne. Zapojil do toho boj o péči o své děti a já mu dělala právníka bez papíru. A to jen z prostého důvodu, že jsem mu chtěla pomoct. Nevadilo mu, že ho živím, když mi kvůli exekucím (za které samozřejmě nemohl – ano, omlouvala jsem jeho jednání) nosil domů 4500 Kč měsíčně, ani to, že kvůli tomu mám tři práce a nemám čas na něho a domácnost. To mi bylo vyčítáno opakovaně. Tak jsem se snažila víc a víc. Ale jemu to bylo málo. Z mého účtu si bral, kolik chtěl na „nezbytné výdaje“. Za 10 let trvání vztahu jsme nebyli na dovolené, kterou by inicioval on, a dokonce ani na svatební cestě. Všechno jsem musela zařizovat sama, protože on přece chodil do práce. Zapomněla jsem na plány svého osobního růstu, na své touhy a potřeby.
Totálně jsem ztratila svou vlastní identitu. Fyzicky jsem tam byla, ale při pohledu do zrcadla jsem viděla sebe přes sebe. Tak jsem prostě rezignovala. Ale nebyla to kapitulace, ale vnitřní odpojení. Přestala jsem ho chválit, obdivovat a zůstala jsem v tichu. Přestal mě zajímat. Přesměrovala jsem pozornost z něj („Proč mi to dělá?“) na sebe („Proč mu to dovoluji?“). To byl krok k mému já i za cenu jeho nevěry a rozpadu manželství. Zde chci vyzdvihnout fakt, že mýtus, že když ho pochopím, nebude to bolet, není pravdivý. Ta bolest není z nepochopení narcistu, ale z toho, co jsem mu dovolila.
A když mi den před Vánoci naservíroval svoje rozhodnutí o ukončení manželství s tím, že to chce zkusit s někým jiným, prozřela jsem. Uviděla jsem obnaženého narcistu s jeho černou dírou místo duše. Do té hlubiny vysával mou empatii a mou touhu mu pomoct. Taky jsem si myslela, že když najdu ten správný klíč k jeho duši, všechno se napraví. Ale narcismus není jen rozbitý zámek, je to chybějící místnost! Tam úplně vzadu byla moje duše, moje hodnota.
A začala jsem milovat. Ne jeho, sebe.
Protože každý vztah je volba. A já si svolila sebe.
Sebelásku, ne egoismus. Zdravé uvědomení si své hodnoty.
Řekla jsem jasné: NE! jeho manipulacím a vystavěla nový žebříček priorit: Na prvním místě jsem vždycky já, pak partner a pak ti ostatní. Tohle jsou mé hranice. Tohle jsem nová já. Když jsme tleskali oba, byl jako výborný herec na pódiu v záři reflektorů, když jsem ruku stáhla, aplaus skončil.
Jedna ruka netleská…
Je důležité si uvědomit, že se to stalo. Že jsem byla manipulována a že jsem to dovolila. Svým jednáním jsem neustále utvrzovala jeho hodnotu. A že už nechci. Tuhle hru opouštím, protože odejít znamená přežít. Jeho zrada nebyla mým pádem, ale zrcadlem jeho slabosti.
Musela jsem stanout sama před sebou a říct si: „Empatie je tvá síla, ne prokletí. Pokud budeš milovat sebe, dokážeš milovat i ostatní. Nebude to jenom o jednostranném dávání. Kdo reálně pozná tvoji hodnotu, bude ji ctít a respektovat bez podmínek.“
Nejlepší obranou je ticho. Pokud nemůžeš zablokovat veškeré komunikační kanály, zvol metodu „gray rock“ - buď jako nudný, šedý kámen u cesty. Věcné, strohé a bezemoční odpovědi jsou tvou výhrou. Reakce nereakcí je vítezstvím.
Ale pozor! Narcista vás nikdy nenechá odejít bez boje. Jste jeho emoční potravou. Vždycky se bude snažit vás vtáhnout zpátky do sítě manipulace. Zneužije na to cokoliv a kohokoliv, včetně vašich společných přátel a rodiny, tzv. létajících opic.
Exmanžel se před přáteli zobrazoval jako king, který mi po rozchodu pomáhá s renovací bytu. Všichni ho obdivovali za jeho soucit a snahu mi pomoct. Akorát jim zamlčel druhou část této pomoci – že za to chtěl zaplatit. Ještě rok po rozchodu jsem s ním spala. Brala jsem to jako satisfakci vůči jeho novému objektu, že jsem teď na její místě, že se karta obrátila. A přitom si mě právě sexem chtěl ponechat jako zadní vrátka.
Druhý pan narcista zase po mém odchodu a zablokování sociálních sítí a telefonního spojení, zkusil zneužít mého syna k vyřízení předání věcí, které jsem měla u něho na chalupě. Pak mě trochu groteskně požádal o sdílení slevy na rohlíky v Albertu. Ale pro narcistu není žádná cesta trapná, pokud vede k vaší pozornosti. Byl zaskočen tím, že díky radaru z manželství, jsem rychle zbystřila tzv. red flags (červené vlajky) a vztah ukončila na začátku fáze kritiky a devalvace. Zkusil to znovu bombardováním láskou, pasivně – agresivními výpady i agresí jako takou, když mě kromě jiného nazval „lidskou zrůdou“.
Teď se už nebojím. Ve zdravém vztahu (i k sobě) se máte cítit bezpečné, svobodně a dobře. Chráním si své hranice a znám svou hodnotu. A teď, když jsem už uzdravená, jsou mi oba pánové lhostejní a po letech se dokážu ze srdce zasmát.
