Alkohol, pervitin a život na ulici. Vilma Cibulková s dcerou si prošly vlastním peklem

Vilma Cibulková nikdy nepatřila mezi celebrity, které by se snažily zakrývat nepříjemné kapitoly svého života. Naopak. O závislosti na alkoholu mluví otevřeně už řadu let a přiznává, že právě ona ji málem připravila o všechno, co měla ráda. Alkohol se podle ní plížil nenápadně. Nešlo o jeden zlomový okamžik, ale o roky, kdy se postupně stával součástí každého dne.

Později vyhledala odbornou pomoc a léčbu. Dnes říká, že právě přiznání vlastního problému bylo tím nejtěžším krokem. Zároveň ale dobře ví, že bez něj by se z bludného kruhu nikdy nedostala. S odstupem času o své minulosti mluví bez studu, protože věří, že otevřenost může dodat odvahu lidem, kteří řeší podobné problémy.

Ještě těžší období ale přišlo ve chvíli, kdy se závislost objevila v životě její jediné dcery Šimony Rychtaříkové. Ta v dospívání propadla pervitinu a postupně se dostala až na ulici. Pro matku to byly roky plné bezmoci a strachu.

Vilma později popsala, že nejtěžším rozhodnutím jejího života bylo dceru vyhodit z domova. Zní to tvrdě, ale byla přesvědčená, že jiné řešení už neexistovalo. Z vlastní zkušenosti totiž věděla, že závislému člověku nepomůže nekonečné omlouvání ani snaha zachránit ho proti jeho vůli. Sama později řekla, že to byla „nevyslovitelná bolest“, ale zároveň jediná cesta, která mohla dceři dát šanci začít znovu.

Šimona se po letech rozhodla nastoupit do terapeutické komunity, kde strávila dva a půl roku. Nebyla to jednoduchá cesta. Musela se naučit žít úplně jinak, přijmout odpovědnost za vlastní život a začít od nuly.

Po léčbě dokončila studium dějin umění na Univerzitě Palackého a později se vydala úplně jiným směrem, než by kdokoliv čekal. Místo uměleckého světa založila v Olomouci vlastní řemeslnou paštikárnu. Dnes podniká, vede klidný život a otevřeně říká, že právě práce jí pomohla najít nový smysl.

Vilma Cibulková několikrát přiznala, že na dceru nemůže být pyšnější. Ne proto, že vystudovala vysokou školu nebo že se jí daří v podnikání. Největším vítězstvím je podle ní to, že dokázala porazit závislost a postavit svůj život znovu na nohy.

Jejich příběh ukazuje, že závislost si nevybírá podle povolání ani společenského postavení. Může zasáhnout kohokoliv. Zároveň ale připomíná ještě jednu důležitou věc – ani po těch největších pádech nemusí být všechno ztracené. Vilma i Šimona si prošly obdobím, kdy budoucnost nevypadala vůbec dobře. Dnes jsou ale důkazem, že i z úplného dna vede cesta zpátky, pokud člověk najde odvahu udělat první krok.

Zdroje: