Anna Čtvrtníčková už není jen „dcera slavného“. V divadle i ve filmu si jde po svém a daří se jí

Když se řekne Čtvrtníček, většina lidí si vybaví Petra. Ostrý humor, výrazné role, nezaměnitelný hlas. Jenže dnes už to jméno čím dál víc patří i jeho dceři Anně. Ne jako „té od Čtvrtníčka“, ale jako herečce, kterou diváci vídají v kinech, televizi i na divadelních prknech.

Anna se před kamerou objevila už jako malá. Mnozí si ji dodnes pamatují z Anděla Páně 2, kde hrála Anežku, nebo z pohádkového filmu Tři bratři. Nebyly to jen roztomilé dětské výstupy, bylo vidět, že se v herectví pohybuje přirozeně.

Později přišly role ve filmech jako Teorie tygra nebo Modrý tygr a také účinkování ve Špindlu 2, kde už ukázala, že zvládá i úplně jiný typ postav než jen pohádkové holčičky. Postupně se z ní stala mladá herečka, která působí civilně, ale přesně ví, co dělá.

Vedle filmů si Anna našla místo i v seriálech. Objevila se v Odznaku Vysočina, v kriminálních Specialistech, v Oktopusu i v seriálu Třídní schůzka. Každý projekt byl trochu jiný, ale jedno je spojovalo. Nebyla tam jen do počtu. Její postavy měly smysl a většinou i prostor něco předvést.

Právě televize ji naučila pracovat rychle, přesně a bez velkých manýr. To je škola, kterou herec využije všude.

Zlomovým bodem bylo angažmá v Národním divadle. Anna se objevila například v inscenaci Audience u královny, kde stála na jevišti vedle zkušených hereckých osobností. A obstála. Pro mladou herečku to nebyla žádná samozřejmost. Tam se ukáže, kdo má opravdu co nabídnout.

Divadlo je pro ni dnes stejně důležité jako film. Dává jí možnost jít víc do hloubky, pracovat s emocemi a být v přímém kontaktu s publikem.

Petr Čtvrtníček nikdy nebyl typ, který by dceru tlačil do popředí. Naopak. Ví, jak tvrdé je herecké prostředí, a proto Annu spíš drží v zákulisí a fandí jí potichu. Nechává ji, aby si všechno vybojovala sama.

A zdá se, že to funguje. Anna dnes má vlastní fanoušky, vlastní role a vlastní jméno. Podoba s otcem je nepřehlédnutelná, ale její kariéra stojí na něčem úplně jiném než na genech.

Zdroje: