Bouřlivé vztahy má za sebou, doma má jistotu. Příběh Michaely Kuklové a jejího syna

Michaela Kuklová má pro spoustu lidí navždy tvář pohádkové hrdinky, jenže její osobní život byl spíš scénář, který by si nikdo dobrovolně nevybral. Dlouhé roky byla vdaná za Jiřího Pomeje. Vztah se navenek tvářil jako herecká romance, uvnitř ale postupně narůstalo napětí. Sama později mluvila o tom, že soužití nebylo jednoduché a že se v určitém bodě musela zachránit hlavně kvůli sobě.

Po rozvodu přišly další kapitoly, méně viditelné, o to víc civilní. A jedna z nich byla zásadní.

Romana má s podnikatelem Romanem Holomkem. Nešlo o vztah, který by stál na červených kobercích. Spíš na realitě, kde se ne všechno skládá tak, jak si člověk vysní. Michaela opakovaně dávala najevo, že pro ni bylo důležité zůstat nohama na zemi a synovi vytvořit stabilní domov, i když to znamenalo, že některé věci prostě fungují jinak než u „typické rodiny“.

A možná právě proto mezi nimi vzniklo silné pouto. Ne přehnaně sladké, spíš praktické a opravdové. Takové, kde se věci říkají narovinu.

Kdo Romana viděl před pár lety, dnes by ho klidně nepoznal. Z dítěte je teenager, který má svůj svět, svůj rytmus a hodně energie. Hodně se mluví o tom, že se věnuje bojovým sportům. Ne jako póze, ale jako disciplíně. Tréninky, pravidelnost, respekt, to jsou věci, které mu sedí. A Michaela z něj má radost hlavně proto, že to není „kroužek na chvíli“, ale něco, co ho opravdu drží.

Bojové sporty mu navíc podle všeho dávají i klid v hlavě. Když má člověk pubertu, školu a okolí, které si myslí, že ví všechno nejlíp, tak se hodí mít místo, kde platí jasná pravidla.

Jedna z nejvíc lidských věcí, které Michaela o synovi vyprávěla, se netýká slávy ani školy, ale obyčejného pokoje. Roman si ho chtěl navrhnout po svém. Ne ve smyslu „dej mi plakát a hotovo“, ale jako malý projekt. Barvy, rozmístění, nápady, detaily. Prostě jeho prostor, jeho kontrola nad tím, kde žije.

A tady se krásně ukázalo, jaký to je, když se z dítěte stává osobnost. Michaela se snažila udělat mu radost, jenže pubertální logika umí být nekompromisní. Nakonec z toho ale nevznikla rodinná katastrofa, spíš další důkaz, že Roman už není malý a že o některé věci se musí vyjednávat stejně jako s dospělým.

Po Pomejovi Michaela nepůsobila jako někdo, kdo by se vrhal do dalšího manželství. V jejím životě se objevily vztahy, o kterých se psalo, mimo jiné i s Jiřím Kášem. Později byla zasnoubená s Josefem Wittnerem, ale ke svatbě nakonec nedošlo a vztah skončil.

A i když se to zvenku může číst jako „další rozchod“, v jejích vyjádřeních je často cítit něco jiného. Únava z dramat, potřeba klidu, opatrnost. Někdy se člověk nemění tím, že chce, ale tím, čím si projde. A u ní je znát, že dnes staví na první místo domov, syna a normální dny bez bouří.

Možná nejzajímavější na tom celém není, kdo s kým chodil nebo kdo s kým skončil. Ale to, že Michaela Kuklová dokázala zůstat mámou, která se synem drží jeden tým. Roman má své zájmy, svůj styl, svou hlavu. A ona vedle něj stojí tak, aby ho nepřidusila, ale aby měl jistotu, že kdyby se něco stalo, doma je bezpečno.

Zdroje: