Článek
Byla sobota a já měla celý den před sebou. V batohu seznam věcí, které jsem potřebovala koupit – od domácích drobností až po věci, které se tady v Česku prodávaly výrazně dráže. Náskok cen ve vedlejším státě mě lákal, a tak jsem nasedla do auta s tím, že to bude prostě obyčejná výprava za pár výhodnými nákupy.
Levný nákup a očekávání „úspěchu“
Cesta byla příjemná. Silnice prázdné, rádio hraje oblíbené písničky, jsem natěšená, že nakoupím věci, které jsem potřebovala, a ještě ušetřím. V hlavě jsem už měla spočítané, kolik se mi vrátí do peněženky díky nízkým cenám. Přijela jsem do obchodu, pustila se do vybírání zboží a okolo poledne se mi podařilo naplnit celý nákupní košík věcmi, které jsem dlouho odkládala.
Byl to ten typ pocitu, kdy člověk má dojem úspěchu. Když jsem stála u pokladny, myslela jsem na to, jak přijdu domů s úsměvem, všechno si vyskládám a budu spokojená s tím, že jsem vyřešila všechny nákupy najednou.
Nečekaná výčitka těsně před odjezdem
Jenže když jsem se chystala nasednout do auta, stál vedle mě muž – starší pán, který právě vyložil těžké tašky do kufru svého vozidla. Viděla jsem na něm únavu z nákupu i z přetíženého těla. Byl to obyčejný člověk, který nejspíš musel nakoupit tisíc věcí, které já řešila levnější cestou.
Ve tváři měl úsměv, ale oči jakoby říkaly, že je to pro něj někdy boj. Neznala jsem ho, nikdy předtím jsem ho neviděla. Přesto jsem v první chvíli cítila, jak se mi ten jeho úsměv proměnil ve výčitku: „Proč já si jedu pro výhodný nákup, když někdo jiný tady nosí všechno nepřeberné množství věcí s úsilím, které já vůbec nechápu?“
Slzy v autě místo radosti
Nasedla jsem do auta a jen co jsem se posadila, cítila jsem zvláštní tlak v hrudi. Měla jsem před sebou plný kufr, těšila jsem se domů, ale ten okamžik vedle staršího muže mnou lomcoval. Nešlo o lítost nad sebou, šlo o pochopení, jak rozdílné může být vnímání „úspěchu“. Pro mě byl levný nákup radost, pro někoho běžný životní úkol.
Začaly mi téct slzy. Nešlo o smutek, spíš o náhlé uvědomění, jak moc si lidé kolem nás neseme vlastní příběhy, které nevidíme. A jak často si myslíme, že všichni žijí podobně jako my.
Co mi ten den dal
Když jsem se po návratu posadila doma s kávou, uvažovala jsem o tom, co se stalo. Nešlo o ten nákup. Nešlo o výhodné ceny. Šlo o moment, který mě postavil do situace, kde jsem na chvíli přestala myslet sama na sebe. Který mi připomněl, že svět není jen o tom, jak moc něco ušetříme, ale o tom, co ostatní prožívají a jak sami přistupujeme k pocitu štěstí a spokojenosti.
Ten den jsem si odvezla víc než levné zboží. Odvezla jsem si malou lekci o vstřícnosti a lidskosti – o tom, že i jednoduché setkání s neznámým člověkem může změnit náš pohled na svět.
