Dagmar Patrasovou pronásledují tragédie celý život. Smrt maminky ji poznamenala navždy

Dáda nikdy netajila, že nejbližším člověkem v jejím životě byla maminka Věra.

Nebyla jen rodičem, ale i kamarádkou, rádkyní a člověkem, kterému se svěřovala prakticky se vším. Když se začala prosazovat jako herečka, byla to právě ona, kdo ji podporoval, dodával jí odvahu a věřil, že jednou prorazí.

Pak ale přišel den, který všechno změnil.

Maminku srazilo auto a následkům vážných zranění už lékaři nedokázali zabránit. Pro Dádu to byla rána, na kterou se podle vlastních slov připravit nedalo.

„Nikdy jsem se s tím úplně nesmířila,“ přiznala po letech v jednom z rozhovorů.

Od té doby prý často přemýšlí nad tím, jak by její život vypadal, kdyby maminka zůstala po jejím boku ještě o pár let déle.

Stejně těžce ztrátu nesl i otec Karel Patras.

Vynikající harfista, který celý život rozdával lidem radost hudbou, se po smrti manželky uzavřel do sebe. Dáda několikrát vzpomínala, že doma najednou zavládlo ticho, na které nebyla zvyklá.

Právě tehdy si uvědomila, jak rychle se může během jediného okamžiku změnit úplně všechno.

Možná i proto dnes tolik lpí na rodině. Ví, že společně strávený čas se už nikdy nedá vrátit.

Když se dala dohromady s Felixem Slováčkem, patřili k nejsledovanějším párům českého showbyznysu.

Narodily se jim dvě děti, společně budovali kariéru a navenek působili jako sehraná dvojice.

Jenže za zavřenými dveřmi to nebylo vždy tak idylické.

Felixovy nevěry se staly veřejným tématem hned několikrát. Dlouhé roky se spekulovalo, jestli jejich manželství ještě vůbec může fungovat. Dáda nikdy neskrývala, že ji některé věci bolely víc, než byla ochotná přiznat.

Přesto se od sebe nikdy úplně neodstřihli.

Lidé z jejich okolí často říkají, že mezi nimi existuje zvláštní pouto. Občas bouřlivé, občas komplikované, ale pořád silné.

Jestli něco změnilo Dagmar Patrasovou navždy, pak to byl letošní odchod dcery Aničky Slováčkové.

Celá republika sledovala její statečný boj s rakovinou a stejně jako rodiče věřila, že nemoc znovu porazí.

Nestalo se.

Pro Dádu to byla další rána, kterou si ještě před pár lety neuměla ani představit. Když člověk přijde o dítě, žádná slova útěchy nestačí.

Možná právě proto se v posledních měsících stáhla víc do ústraní a veřejně vystupuje jen zřídka.

Lidé si ji budou navždy pamatovat jako veselou princeznu Xénii, usměvavou zpěvačku nebo Dádu, která bavila celé generace dětí.

Jenže doma žila úplně jiný život.

Nejdřív přišla o maminku, později o tatínka, dlouhá léta řešila složitý vztah s Felixem a nakonec musela čelit tomu nejtěžšímu, co může rodiče potkat.

Možná právě proto dnes působí křehčeji než dřív.

Ne proto, že by zapomněla rozdávat úsměvy.

Ale proto, že jich za svůj život musela rozdat mnohem víc, než sama dostala zpátky.

A když dnes vzpomíná na rodiče, vrací se stále ke stejné myšlence.

Že člověk často pochopí jejich význam až ve chvíli, kdy už tu nejsou.

Zdroje: