Dcera Jany Paulové žije daleko od domova. Důvod a místo vás možná překvapí

Anežka vyrůstala v prostředí, kde bylo divadlo naprosto přirozenou součástí života. Ne jako pohádka, ale jako práce. Viděla maminku odcházet na zkoušky, vracet se unavenou, řešit role i obyčejné starosti. Právě to jí pomohlo pochopit, že herectví není jen o potlesku.

Už jako mladá věděla, že stát na jevišti není její sen. A Jana Paulová to respektovala. Nikdy netvrdila, že by dcera měla jít v jejích stopách. Naopak často říká, že je ráda, že Anežka měla odvahu vybrat si vlastní cestu.

Anežku odjakživa přitahovaly jazyky. Studovala je do hloubky a postupně se dostala k překládání divadelních her. Zůstala tak světu divadla blízko, ale úplně jinak než její maminka – v tichu, v zákulisí, bez reflektorů.

Překlady pro ni nejsou jen technickou prací. Je v nich cit, pochopení textu i schopnost přenést emoce do jiného jazyka. Právě díky téhle profesi se dostala do zahraničí, kde se nakonec rozhodla zůstat.

Anežka dnes žije na Normanských ostrovech. Našla tam nejen práci, ale i zázemí a rodinu. Pro Janu Paulovou to znamenalo smířit se s tím, že dcera i vnučka jsou daleko a že setkání nejsou samozřejmostí.

Herečka ale otevřeně přiznává, že za nimi ráda cestuje. Ostrovy si oblíbila a čas strávený s rodinou tam bere jako vzácný. Říká, že právě tam dokáže opravdu vypnout a nebýt „tou Janou Paulovou“, ale prostě mámou a babičkou.

Když se Jana Paulová stala babičkou, hodně se pro ni změnilo. Sama přiznala, že ji tahle role zasáhla víc, než čekala. Najednou měla jinou perspektivu, jiný klid a možná i větší nadhled nad prací.

Herectví se ale vzdát nehodlá. Jen dnes ví, že nejsou důležité jen role, ale i chvíle, které se nedají nahradit. A ty se snaží chránit.

Vztah Jany Paulové a Anežky působí vyrovnaně a přirozeně. Nepotřebují o sobě mluvit veřejně, dávat společné rozhovory ani se objevovat na společenských akcích. Každá žije svůj život a navzájem si ho respektují.

Anežka zůstává mimo pozornost médií, což je přesně tak, jak si to přeje. Její příběh ukazuje, že i dítě slavné herečky může vést spokojený, naplněný život bez potřeby být vidět.

Anežka si nevybrala cestu, která by přitahovala titulky. Vybrala si život, který jí dává smysl. A Jana Paulová to přijala s pokorou i hrdostí.

Možná právě proto jejich příběh působí tak lidsky. Není o slávě, ale o rozhodnutích, která se dělají v tichu – a přesto jsou důležitá.

Zdroje: