Dětství v domově, rozvod s Kaiserem a nový klid. Naďa Konvalinková všechno ustála

Naďa Konvalinková se narodila v roce 1951 v Praze a už jako malá poznala, jak vypadá samota. Po rozvodu rodičů se se sestrou dostala do dětského domova. Byla to doba, na kterou nevzpomíná ráda. Zažila posměch, chlad a pocit, že nepatří nikam.
Když se o ně později začala starat babička, našla konečně zázemí a lásku. Právě tehdy si řekla, že se nikdy nevzdá, že jednou dokáže, že i dítě z domova může něco dokázat.

Po studiích na DAMU se vydala na hereckou dráhu. Začínala v Plzni, kde si jí rychle všimli pro její přirozenost a nakažlivý smích. Brzy přišlo angažmá v Městských divadlech pražských a s ním i první výrazné filmové role.
Zazářila jako roztomilá Květuška v komedii Adéla ještě nevečeřela, publikum si ji oblíbilo i ve filmu Honza málem králem. Nebyla typem klasické filmové krásky a právě to z ní udělalo něco víc. Byla skutečná.

Její smích i pohled do kamery působily upřímně, jako by divák seděl přímo naproti ní. A možná právě proto se zapsala do srdcí lidí víc než mnohé filmové hvězdy své doby.

Na začátku 80. let se zamilovala do charismatického Oldřicha Kaisera. Dva silní, výbušní lidé, kteří se navzájem milovali i ničili. Jejich vztah byl plný vášně, ale také zranění. Naďa snášela mnohé, i chvíle, kdy cítila, že je na všechno sama.

Po letech se rozvedli, ale nenesla to s hořkostí. Naučila se odpouštět. Dnes mluví o Kaiserovi s respektem, protože ví, že každý vztah ji posunul. Společně vychovali dceru Karolínu, která se vydala vlastní uměleckou cestou.

Dnes žije Naďa Konvalinková klidným tempem v Praze. Hraje jen tam, kde ji práce skutečně baví, a občas se objeví v televizi nebo v rozhlase. Její nakažlivý smích a pozitivní energie zůstaly , i když život nebyl vždy laskavý.

Ráda tráví čas s dcerou a přáteli, podporuje charitativní projekty a občas se s úsměvem vrací k minulosti. O svém životě mluví otevřeně a bez hořkosti. „Měla jsem i těžké chvíle, ale člověk nesmí zahořknout. Humor mě zachránil,“ říká s typickým klidem v hlase.

Naďa Konvalinková je důkazem, že síla se nerodí z dokonalosti, ale z bolesti, kterou dokážeme proměnit v pochopení. Vždy stála nohama na zemi, nikdy si nehrála na hvězdu. Přesto zůstává jednou z nejmilovanějších českých hereček , protože je pořád stejná: upřímná, laskavá a opravdová.

Zdroje: