Článek
Hlídání se stalo součástí mého života
Když se dcera Martina po mateřské vracela do práce, nabídla jsem jí pomoc s hlídáním. Vnučce tehdy byly dva roky a místo ve školce ještě neměla. Já už byla v důchodu, takže mi připadalo samozřejmé, že pomůžu.
Nejdřív jsem ji hlídala dvakrát týdně, později skoro každý den. Martina ji přivezla ráno a vyzvedávala kolem čtvrté. Vařila jsem, chodila s malou na hřiště a někdy ji brala i k lékaři. Byla jsem ráda, že spolu trávíme tolik času, ale večer už jsem bývala unavená.
Chtěla jsem také něco pro sebe
Letos na jaře jsem objevila kurz angličtiny pro seniory. Vždycky jsem se chtěla naučit alespoň základy, abych se domluvila při cestování. Výuka měla být každé úterý od dvou hodin.
Zavolala jsem Martině a poprosila ji, jestli by si v úterý mohla pro malou jezdit dřív. Nabídla jsem, že ostatní dny zůstanou beze změny.
Čekala jsem, že mi kurz bude přát. Místo toho se zeptala, proč si vymýšlím další povinnosti, když přece vím, že ona musí pracovat.
Dcera mi vyčetla, že na mě spoléhá
Vysvětlila jsem jí, že jde jen o jedno odpoledne týdně. Martina ale začala vypočítávat, kolik by ji stálo placené hlídání a jak těžké je měnit pracovní dobu.
Pak řekla něco, co mě opravdu zabolelo. Prý jsem jí před dvěma lety slíbila pomoc a teď ji nechávám ve štychu.
Připomněla jsem jí, že jsem nikdy neslíbila hlídání na neurčito. Navíc vnučka už chodila dopoledne do školky, takže bylo potřeba zajistit jen pár hodin.
„Tak sis měla rovnou říct, že tě to obtěžuje,“ odpověděla.
Poprvé jsem řekla ne
Ten večer jsem dlouho přemýšlela, jestli jsem opravdu sobecká. Nakonec jsem se ale na kurz přihlásila. Martině jsem oznámila, že od příštího měsíce budu mít úterní odpoledne obsazené.
Několik dní se mnou skoro nemluvila. Pak se domluvila s manželem, že bude v úterý vyzvedávat dceru on. Ukázalo se, že to při menší úpravě pracovní doby zvládne.
Postupně se naše vztahy uklidnily. Vnučku hlídám dál, jen už ne každý den. A Martina se mě předem ptá, jestli mám čas.
Babička nemusí být stále k dispozici
Na angličtinu chodím už třetí měsíc. Poznala jsem nové lidi a na každou hodinu se těším. Vnučka mě doma zkouší ze slovíček a občas se směje mé výslovnosti.
Dceři jsem nikdy nevyčítala, kolik času jsem jí věnovala. Dělala jsem to ráda. Jen mě mrzelo, že ve chvíli, kdy jsem chtěla něco malého pro sebe, považovala to za zradu.
Být babičkou je jedna z nejhezčích věcí v mém životě. Neznamená to ale, že jsem přestala mít svůj vlastní.
