Eva Hudečková: Sláva ze Sanitky, tvrdý pád a život, který si musela vybojovat

V Sanitce působila přirozeně. Nebyla to okázalá hvězda, spíš typ, kterému věříte, že by vám v noci opravdu přijel pomoct. Právě tím si získala diváky. Úspěch ale nebyl jen radost. Čím víc ji lidé poznávali, tím víc se na ni soustředila pozornost shora. V tehdejších poměrech stačilo málo, aby se z oblíbené tváře stal problém. A u Hudečkové to „málo“ přišlo rychle.

Zní to skoro neuvěřitelně, ale jeden obyčejný svetr se stal záminkou. Někdo z kolegyň ji udal, že nevystupuje „dostatečně reprezentativně“. V praxi to znamenalo konflikt s lidmi, kteří rozhodovali o tom, kdo smí a nesmí před kameru. Hudečková se nechtěla ponižovat, nechtěla se omlouvat za to, kým je. Výsledek byl tvrdý. Stopka pro práci v televizi a filmu. Ze dne na den přišla o profesi, která ji živila i bavila.

Místo aby sklopila hlavu, vzala to po svém. Odejít z herectví nebylo snadné, ale nebyla to kapitulace. Našla si jiný rytmus dne, jiné směřování. V té době pro ni byl oporou i Václav Hudeček. Jejich vztah nebyl žádná pohádka bez starostí, spíš dlouhodobé partnerství dvou lidí, kteří věděli, že život umí být tvrdý. Právě tehdy se ukázalo, že sláva je křehká, ale vztahy a charakter vydrží víc.

Po letech se znovu objevila před kamerou. Ne ve velkém stylu, spíš potichu, bez potřeby dokazovat světu, že „je zpátky“. To podstatné už měla srovnané v sobě. Dnes mluví o minulosti klidně. Bez hořkosti, ale i bez idealizace. Ví, že se jí stalo bezpráví, a zároveň ví, že ji to naučilo stát si za sebou. A to je možná větší výhra než jakákoli role.

Zdroje: